celým jménem Eanna-Inanna-Ibgalakakatum, sumersky „ten, jenž nese *Eannu (tj. svatyni) bohyně *Inanny z Ibgalu“, syn Akurgalův a třetí vládce Ur-Nanšeovy dynastie panovníků *Lagaše, 2454–2425 př. n. l. Proslulý vojevůdce a tvůrce mocenské pozice raně dynastického *městského státu Lagaše. Svou *vládu započal výpravami proti některým menším obcím elamským, které porazil a zpoplatnil (k tomu archeologické nálezy elamské *keramiky v al-Hibá, jednom z lagašských středisek). Poté se v důsledku série „razií“ proti hlavním městským střediskům stal fakticky pánem *Sumeru; největší proslulosti dosáhla v rámci těchto tažení jeho operace proti *Ummě. Své dobyvačné záměry uskutečňoval i pomocí smluv, jimiž legalizoval //status quo// (například známá „Supí *stéla“, vlastně mezistátní smlouva vnucená poražené Ummě). Krátkodobě vznesl nárok i na titul „král *Kiše“, vyjadřující i oficiálně *hegemonii nad celým Sumerem. *Tributu a kořisti, které v důsledku těchto událostí proudily do Lagaše, užíval jednak k zvýšení své vlastní prestiže, jednak k financování veřejných prací (stavby *chrámů, hloubení závlahových kanálů). V důsledku své expanzivní politiky byl patrně v závěrečném období své vlády nucen čelit ozbrojenému odporu jak podrobených, tak dosud svobodných sumerských obcí. Nadvláda Lagaše v Sumeru skončila Eannatumovou smrtí (padl v bitvě?), po níž se mocenské těžiště zřejmě přesunulo do *Uruku. (Petr Charvát)