dnešní Tell Mardích, *archeologická lokalita 50 km jižně od *Aleppa (Sýrie). *Tell s 11 hlavními sídlištními vrstvami, sahajícími od přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. do 6. století n. l. První palácová architektura zde vzniká již kolem roku 2500 př. n. l. Vrstva IIB1 (asi 2400–2250 př. n. l.): *město sestávající z opevněné *akropole a podhradí. Na akropoli palác G s ústředním dvorem, kolem něhož se nacházejí rezidenční a správní prostory, snad i „pokladnice“. Ve třech místnostech paláce bylo nalezeno asi 17 000 klínopisných hospodářských, historických, lexikálních, literárních, náboženských a právních textů v *sumerštině*eblajštině, nejdůležitější pramen pro dějiny *Sýrie ve 3. tisíciletí př. n. l. Tabulky byly ukládány v místnostech podle tematických celků na dřevěných policích, popřípadě v nádobách. V *sekundární poloze byly nalezeny dva nápisy egyptských vládců na kameni (Rachef, okolo roku 2500 př. n. l., Pjópej I., 2332–2283 př. n. l.). V královských skladech byly uloženy i suroviny, mimo jiné asi 22 kg dováženého *lapisu lazuli. Stěny paláce zdobeny plastickou figurální kompozicí z *mramoru, jejíž vyobrazení byla obložena *zlatem a drahokamy. Vyskytla se i díla sochařská (nevěsta v závoji, dva sluhové nesou džbán na tyči) a zdi budovy nesly výzdobu ornamentálními *freskami provedenými v bílé, červené a černé barvě. Pod *stavbou se původně nacházely pohřební kobky, z nichž byla doposud prozkoumána jediná, zcela vyloupená. Tento okrsek s celým městem podlehl zkáze nejspíše v důsledku expanze staroakkadské říše za *Sargona Akkadského. $K obnově Ebly došlo kolem roku 2100 př. n. l., kdy vznikl severně od akropole tzv. Starý palác s přilehlým předhradním osídlením. Vrstva IIIA–B (asi 1950–1600 př. n. l.): nové město, sestávající opět z akropole a podhradí, do jehož *opevnění byla pojata plocha o celkové rozloze asi 55 ha. Panovníci Ebly tehdy sídlili v přestavěném Starém paláci (fasáda s třemi věžemi). Na *akropoli se nacházel *chrám bohyně Ištary (*Inanna) a palác panujícího *krále (v *sektoru E). Střední okruh staveb tvoří na sever od akropole chrám N, patrně zasvěcený bohu *slunce Šamašovi (*Utu), a na severozápad od ní Severní palác, zřízený po vyklizení Starého paláce někdy kolem roku 1750 př. n. l., jakož i přilehlý posvátný okrsek bohyně Ištary s chrámem P2 a stavbou P3. Jihozápadně od akropole vznikl dále Západní palác, sídlo následníka trůnu, a též chrám B, připisovaný bohu Rešefovi, jakož i *svatyně B2, určená patrně kultu předků královského rodu. V Severním paláci, vybaveném prostorným trůnním sálem, byl nalezen soubor řezeb ve *slonovině, zdobících kdysi interiér paláce i jeho nábytek, v domácím i egyptském slohu (egyptská božstva Sobek, Hor, *Hathora a dvě podoby hlav s *Usirovou korunou //atef// – obrazy *zbožněných králů Egypta). V blízkém Ištařině chrámu P2 (stavba typu zvaného *megaron) byl odkryt soubor monumentálních sochařských zpodobení zdejších králů a královen i dalších osobností. Velmi zvláštní stavba P3 představuje velkou obdélníkovou terasu (52,5x42 m), vyzděnou z kamene, s vnitřním, rovněž obdélníkovým dvorem bez vchodu (23,2x12,4 m). Jde snad o místo, kde byli chováni posvátní lvi bohyně Ištary. Funkce Západního paláce, vybaveného opět nádvořím a velkým trůnním sálem, jako rezidence následníka trůnu je doložena mimo jiné nálezy velkých zásobních nádob s otiskem pečetního válečku s vyobrazením boha Hadada (*Iškur) a bohyně Chepat z Aleppa, darujících pomocí egyptského *symbolu //anch// život muži v královském úboru, avšak bez tiáry, synu panovníka jménem Indilimgur, uvedeného na jediné klínopisné tabulce, v paláci nalezené. K povinnostem následníka trůnu náležela však v Eble i péče o *kult zesnulých, jak dokládá výskyt tří bohatých pohřbů v suterénu Západního paláce. Pohřeb „kněžny“, uložený kolem roku 1850 př. n. l., obsahoval četné keramické nádoby, šest zlatých *náramků zdobených *granulací, zlatou *jehlici s hlavicí v podobě hvězdy, zlatý kroužek s granulací (náušnice?) a skvostný *náhrdelník s ústředním *medailonem z šedého kamene se zlatými závěsky. „Pán s kozorohy“ byl pochován kolem roku 1750 př. n. l., jak ukazuje stříbrná hlavice egyptského kyje či žezla s kartuší 9. *faraona 13. dynastie (asi 1770–1750 př. n. l.) jménem Hetepibré. Z jeho *hrobky pochází větší počet zlatých závěsků a knoflíků, kostěný *talisman ozdobený řezbami zachycujícími snad uctívání zesnulého panovníka, stříbrná miska s klínopisným nápisem uvádějícím jméno Immeja bez titulu a bronzové *zbraně (*sekyry), ozdoby a nástavce //(protomai)// s podobami kozorohů (odtud pojmenování hrobky). Městská skládka se v době po roce 1700 př. n. l. nacházela uvnitř *hradeb na sever od Severního paláce a v odpadu se nalezla mimo jiné slonovinová soška muže nesoucího gazelu a egyptský skarab. Vnější, obvodový okruh staveb Ebly sestával z opevnění monumentální *hradbou z dusané *hlíny o celkové délce přes 2,5 km, vysokou 18–22 m a silnou téměř 45 m, a z pevnostních komplexů, které byly její součástí (prozatím prozkoumány tři z nich). Archeologický výzkum Ebly v letech 1964–1996 uskutečnil italský archeolog Paolo Matthiae. (Petr Charvát)