diplomat, veřejný činitel, orientalista a publicista pocházející z dánsko-německé *rodiny židovského *konvertity; představitel *romantismu. Friedrich Creuzer v něm na *univerzitě v Heidelbergu vzbudil zájem o studium *mytologie a orientálních *jazyků, včetně *sanskrtu. Eckstein, který konvertoval k luteránství a poté ke *katolicismu, se stýkal v severním Německu s okultisty a *rosenkruciány. V letech 1819 až 1822 studoval indické rukopisy uložené v Paříži pod vedením Louise Mathieua Langlese (1763–1824), kurátora orientálních rukopisů v Bibliotheque Nationale. V roce 1824 založil Eckstein periodikum //Le Catholique//, které odráželo *názory ultraroajalistů a ortodoxních *katolíků a jež přispělo k formování *árijské ideologie. Sám přispíval do //Journal Asiatique, Revue archéologique, Annales, Drapeau blanc, Le Catholique// a //Le Correspondant//. Kolem Ecksteina se za *restaurace vytvořil kroužek, který tvořili Victor *Hugo, Alphonse de Lamartine, Charles-Augustin Sainte-Beuve, Félicité Robert de Lamennais, Augustin Thierry, Henri Martin a Jules Michelet. K Ecksteinovým přátelům náleželi největší francouzský orientalista Eugene Burnouf, Ralph Wald Emerson, François Littré, Adam Mickiewicz a Ernest Renan. Dne 21. února 1835 přednesl Eckstein na půdě Institut historique přednášku //Sur les rapports entre l’Inde et l’Europe// (Vztahy mezi Indií a Evropou), v níž vyzvedl význam studia sanskrtu pro rozvoj západní *jazykovědy. Eckstein působil jako rakouský diplomat a policejní *úředník ve službách Ludvíka XVIII.$Eckstein spojoval indologii s lidovým *mysticismem, německou teosofií, krajně *konzervativním politickým programem a úsilím o rozluštění ezoterického „mytologického jazyka pravěku“. (Ivo T. Budil, Jaroslav Malina)