náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem vůči dospívajícím chlapcům (náklonnost k dívkám – *hebefilie). Jedinci s tímto sklonem jsou nazýváni efebofilové. Termín zavedl roku 1906 německý sexuolog Magnus *Hirschfeld jako označení jednoho z typů mužské *homosexuality.$Efébofilie není oficiální nozologickou jednotkou v lékařských klasifikacích a termín není v odborné literatuře příliš rozšířen. Význam slova není přesně ustálen, například český sexuolog Kurt Freund (1916–1996) rozlišoval dva typy efébofilie podle toho, zda jedinec reaguje více na starší dospívající nebo na mladší dospívající. Efébofilie se považuje za specifický typ nebo rys homosexuality. Někdy je považována za specifický typ nebo obvyklý projev *pedofilie, jindy je naopak od pedofilie odlišována.$Rozlišování a hranice pojmů jsou většinou umělé a arbitrární, protože ve skutečnosti „zájmová“ věková pásma jsou různě široká, nemají ostré hranice a navzájem se prolínají. Původní starořecké slovo *pederastie (přibližné synonymum slova pedofilie) označovalo typ vztahu, k němuž byli nejlépe disponováni lidé, jež bychom dnes nazvali efebofily. Termín efébofilie se užívá spíše v *kontextu sexuologickém nebo psychiatrickém, termín pederastie v kontextu antropologickém, kulturologickém a sociologickém. Zejména v minulosti se slovo pederast užívalo jak k označení homosexuála, tak i k označení pedofila zaměřeného na chlapce. K tradici řecké pederastie se obvykle hlásí jak homosexuální, tak pedofilní aktivisté. (Jaroslav Malina)