1. v oblasti morální a politické filozofie obecné přesvědčení, že všichni lidé jsou si v určitém fundamentálním ohledu morálně rovni, a proto by s nimi mělo být ze strany *politické autority (*státu) odpovídajícím způsobem zacházeno. Jelikož tuto obecnou definici přijímá velká většina současných autorů, lze spolu s Ronaldem Dworkinem (narozen 1931) tvrdit, že jsou na nejzákladnější rovině egalitaristy, ať se jedná o *marxisty nebo *libertariány. *Imperativ „zacházet s lidmi jako se sobě rovnými“ však při dalším upřesnění může vést stoupence různých názorových proudů k různým závěrům, jelikož se liší v tom, co rozumějí pod pojmem *rovnost – neboli „rovnost čeho“ mají na mysli. V tomto smyslu proto může egalitarismus znamenat jak požadavek „pouhé“ rovnosti před *zákonem, tak požadavek „rovných příležitostí“, „rovných výchozích zdrojů“, či zřídka vídaný požadavek maximální socio-ekonomické (výsledkové) rovnosti. Kromě materiálního aspektu může být navíc požadována i demokratická rovnost v tzv. uznání (*demokracie, radikální; *politika diference);$2. v oblasti teorií distributivní spravedlnosti (jakožto významné podoblasti politické filozofie) se chápou jako egalitaristické ty teorie (a jejich autoři a autorky), které tvrdí, že společenské nerovnosti (zejména sociálně-ekonomické) jsou buď neospravedlnitelné (silnější *verze), nebo ospravedlnitelné pouze dobrými důvody (slabší verze). Jinými slovy, rovnost je normou a jakékoliv odchylky od ní musejí být náležitě zdůvodněny, například aplikací principu zásluh (větší odměna za větší, například pracovní, přínos). Do této kategorie proto spadají na jedné straně striktně rovnostářské teorie (například některé *varianty *marxismu*anarchismu) a na straně druhé tzv. *levicový libertarianismus, který kombinuje vyhraněný *individualismus s předpokladem původně společného *vlastnictví přírodních zdrojů, což je důvod ospravedlňující *redistribuci statků (někde mezi těmito póly se nachází *liberální egalitarismus Johna *Rawlse);$3. politický směr, který se inspiruje některým z výše zmíněných myšlenkových proudů. (Pavel Dufek, Jaroslav Malina)