vedle <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mezopotámie')">*Mezopotámie</span> byl Egypt druhým nejstarším centrem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('civilizace')">*civilizace</span> na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('svět')">*světě</span>. Na rozdíl od Mezopotámie byl však Egypt svou geografickou polohou chráněn a&nbsp;izolován od vnějších vlivů, což dalo egyptské civilizaci její specifický a&nbsp;sebevědomý ráz. Ten se projevoval především v&nbsp;hrdosti a&nbsp;přesvědčení o&nbsp;nadřazenosti egyptské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura')">*kultury</span>, což jsou pocity typické pro vztah <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Egypťané')">*Egypťanů</span> k&nbsp;okolnímu světu. Všechno egyptské platilo pro Egypťany za absolutní normu a&nbsp;každá odchylka byla považována za projev <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('barbarství')">*barbarství</span>. Přesto však nebyl Egypt od <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('východ, Přední')">*Předního východu</span> zcela izolován (ještě <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Římané')">*Římané</span> pokládali Egypt za součást Asie a&nbsp;nikoliv Afriky) a&nbsp;již od nejstarších dob udržoval kulturní a&nbsp;obchodní styky se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stát')">*státy</span> Předního východu. Tradičními centry egyptského vlivu byla především jižní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Palestina')">*Palestina</span> a&nbsp;libanonské pobřeží Středozemního moře. Archeologické nálezy dokládají obchodní a&nbsp;kulturní styky predynastického Egypta s&nbsp;jižní Palestinou a&nbsp;některé umělecké motivy a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('technologie')">*technologie</span> dokládají vliv Mezopotámie.$Z období Staré říše (2700–2180 př. n. l.) pocházejí nálezy egyptského zboží (zlaté předměty, kamenné nádoby) v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Anatólie')">*Anatólii</span> a&nbsp;v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sýrie')">*Sýrii</span>. Ale v&nbsp;tomto období udržovali Egypťané čilé obchodní styky hlavně s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('město')">*městy</span> na východním pobřeží Středozemního moře, z&nbsp;nichž nejvýznamnější byl <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Byblos')">*Byblos</span>. Odtud dováželi Egypťané především dřevo. Za <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vláda')">*vlády</span> 6. dynastie podnikali egyptští <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('král')">*králové</span> vojenská tažení do jižní Palestiny, v&nbsp;nichž pokračovali vládcové Střední říše (1994–1797 př. n. l.), především Senvosret III. (1872–1854 př. n. l.), panovník 12. dynastie. Střední říše se zhroutila v&nbsp;důsledku nájezdů asijských kočovníků – <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hyksósové')">*Hyksósů</span> (egyptský termín pro „vládce cizích zemí“), kteří po nějakou dobu ovládali část Egypta (15. a&nbsp;16. dynastie). Hyksóská okupace byla těžkou ranou egyptskému sebevědomí a&nbsp;po vyhnání hyksóských vládců byli Egypťané odhodláni nedopustit, aby se podobná situace opakovala. Následující období Nové říše (1543–1080 př. n. l.) bylo proto obdobím imperiálních výbojů v&nbsp;Sýrii a&nbsp;v&nbsp;Palestině.$Vztahy Egypta k&nbsp;státům v&nbsp;Mezopotámii a&nbsp;v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asie, Malá')">*Malé Asii</span> byly určovány především egyptskými zájmy v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Syropalestina')">*syropalestinské</span> oblasti. Egyptští králové se snažili zachovat velmocenskou rovnováhu v&nbsp;této oblasti a&nbsp;zabránit, aby byla ovládnuta jedinou velmocí. Nejsilnější velmocenské postavení měl Egypt za vlády panovníků 18. dynastie. Největší válečník Nové říše Thutmose III. (1479–1424 př. n. l.) bojoval s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mitanni')">*Mitanni</span> a&nbsp;podnikl několik úspěšných tažení do Sýrie. Egypťané nikdy neusilovali o&nbsp;začlenění drobných státečků Sýrie a&nbsp;Palestiny do struktury svého státu, ale vládcové těchto států byli vázáni k&nbsp;Egyptu vazalskými smlouvami a&nbsp;platili <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tribut')">*tribut</span>. V&nbsp;jejich zemi byla přítomna malá egyptská posádka, které velel některý z&nbsp;vyšších <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úředník')">*úředníků</span>. Kulturní a&nbsp;civilizační vliv Egypta v&nbsp;této oblasti byl obrovský a&nbsp;projevoval se nejen napodobováním uměleckého a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('životní styl')">*životního stylu</span>, ale také přejímáním egyptského systému správy. Po zesílení vlivu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Chetité')">*Chetitů</span> v&nbsp;Sýrii začali egyptští panovníci v&nbsp;souladu se svou „doktrínou“ rovnováhy podporovat Mitanni. Thutmose IV. (1397–1387 př. n. l.) uzavřel <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mír')">*mír</span> s&nbsp;Mitanni a&nbsp;oženil se s&nbsp;mitannskou princeznou. Jeho syn Amenhotep III. (1387–1348 př. n. l.) přijal do svého <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('harém')">*harému</span> dokonce několik mitannských princezen. Zahraniční politiku Egypta v&nbsp;době jeho vlády a&nbsp;v&nbsp;době vlády jeho syna Amenhotepa IV. – Achnatona (1348–1331 př. n. l.) zachycuje hlavně diplomatická korespondence, která se našla v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('archiv')">*archivech</span> právě tohoto panovníka v&nbsp;jeho novém hlavním městě Achetatonu (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Tell el-Amarna')">*Tell el-Amarna</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('diplomacie')">*diplomacie</span>). Tato korespondence signalizuje postupný pokles egyptského vlivu v&nbsp;syropalestinské oblasti. Egyptští <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vazal')">*vazalové</span> se marně dožadovali pomoci proti nájezdům kočovníků nebo agresi silnějšího souseda.$Zvláště výmluvný je případ Rib-Abdiho, vládce Byblu, města s&nbsp;tradičně silnými vazbami k&nbsp;Egyptu. Nešťastník mnohokrát a&nbsp;marně prosil egyptského krále o&nbsp;pomoc proti kočovníkům Abdi-Aširty. Nakonec byl nucen opustit své město. Egypťané nejen nemohli ochránit své spojence a&nbsp;vazaly, ale nemohli ani účinně zasáhnout proti Chetitům, jejichž energický vládce Šuppiluliuma I. zahájil úspěšnou expanzi do Sýrie a&nbsp;proti Mitanni. K&nbsp;rozhodujícímu střetnutí s&nbsp;Chetity došlo až za vlády následující 19. dynastie, když <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ramesse II.')">*Ramesse II.</span> (1279–1212 př. n. l.) opět obnovil energickou zahraniční politiku. S&nbsp;Chetity svedl rozhodující bitvu u&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kádeš')">*Kádeše</span> v&nbsp;Sýrii. Bitva patrně skončila nerozhodně, ačkoli se obě strany vychloubají vítězstvím. Obě velmoci si rozdělily sféry vlivu v&nbsp;Sýrii, ale brzy poté se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('říše, chetitská')">*chetitská říše</span> zhroutila pod náporem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('národy, mořské')">*mořských národů</span>, jejichž nájezdy zastavil v&nbsp;egyptské Deltě až Ramesse III. (1185–1153 př. n. l.). Část jich včlenil do své armády a&nbsp;některé <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kmen')">*kmeny</span> se pod egyptskou ochranou usadily v&nbsp;Palestině (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pelištejci')">*Pelištejci</span>-Filištíni, egyptsky Peleset, odtud pochází název Palestina).$Po konci vlády 20. dynastie dochází k&nbsp;novému oslabení Egypta i&nbsp;jeho vlivu v&nbsp;zahraničí. Egyptský vliv v&nbsp;Palestině částečně obnovili králové 22. dynastie, zvláště Šešonk I. (945–924 př. n. l.), ale svého velmocenského postavení z&nbsp;období Nové říše již Egypt nikdy znovu nedosáhl, i&nbsp;když dále sledoval svou tradiční politiku podpory slabší strany v&nbsp;nikdy nekončícím zápase o&nbsp;ovládnutí syropalestinské oblasti. Materiálně i&nbsp;vojensky podporoval syrské a&nbsp;palestinské státy v&nbsp;boji proti <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('říše, asyrská')">*asyrské říši</span>. Sám se však na krátkou dobu stal její součástí. V&nbsp;roce 671 př. n. l. dobyl Egypt asyrský král <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asarhaddon')">*Asarhaddon</span>. Asyrské nadvlády zbavil Egypt vládce 26. dynastie Psammték I. (664–610 př. n. l.), který byl vychován na královském dvoře v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ninive')">*Ninive</span>. S&nbsp;Psammtékem skončila také egyptská izolace a&nbsp;Egypt byl nadále vtahován do všech <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konflikt')">*konfliktů</span> starověkých říší. Politika 26. dynastie vůči Přednímu východu se vyznačovala dvěma základními rysy. Prvním byla tradiční egyptská snaha o&nbsp;udržení rovnováhy sil a&nbsp;druhým byl pokus zopakovat dobytí Palestiny a&nbsp;Sýrie z&nbsp;období Nové říše. Psammték I. podporoval <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Lýdie')">*Lýdii</span> a&nbsp;později <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Babylonie')">*Babylonii</span> proti <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asýrie')">*Asýrii</span> a&nbsp;po roce 620 př. n. l. se snažil udržet asyrskou vládu v&nbsp;severní Mezopotámii. V&nbsp;6. století př. n. l. se Egypťané snažili bránit růstu novobabylonské říše. Nekó II. (610–595 př. n. l.) bojoval s&nbsp;Babylonií v&nbsp;Sýrii, byl však přinucen k&nbsp;ústupu, ale v&nbsp;roce 601 př. n. l. se mu podařilo odrazit útok <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Nabukadnezar')">*Nabukadnezara II.</span> na Egypt. Apriés (589–570 př. n. l.) podporoval boj palestinských států proti Babylonii a&nbsp;po dobytí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jeruzalém')">*Jeruzaléma</span> přijal židovské uprchlíky a&nbsp;významnou židovskou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kolonie')">*kolonií</span> v&nbsp;Egyptě se stala Elefantina. Když byl Apriés vyhnán do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('exil')">*exilu</span>, uchýlil se na dvůr Nabukadnezara II. a&nbsp;s&nbsp;pomocí babylonského vojska se pokusil o&nbsp;návrat, ale byl poražen a&nbsp;zabit. V&nbsp;roce 525 př. n. l. se Egypt stal součástí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('říše, perská')">*perské říše</span>, když byl Psammték III. (526–525 př. n. l.) poražen Kambýsem.$Tolerantní politika <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Dáreios')">*Dáreia I.</span> přinesla Egyptu stabilitu a&nbsp;blahobyt, ale Egypťané se s&nbsp;perskou nadvládou nikdy nesmířili. Porážka Peršanů u&nbsp;Marathónu (490 př. n. l.) byla počátkem egyptského hnutí odporu, které trvalo osmdesát let. Egypťané dováželi do Řecka <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('obilí')">*obilí</span> výměnou za vojenskou pomoc a&nbsp;objevila se řada domácích vládců, kteří bojovali s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Peršané')">*Peršany</span> s&nbsp;pomocí řeckých <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('žoldnéř')">*žoldnéřů</span>. V&nbsp;roce 343 př. n. l. Peršané opět upevnili svou vládu v&nbsp;Egyptě a&nbsp;tato nová perská vláda byla mnohem tvrdší, takže pro Egypťany byla přijatelná téměř každá jiná alternativa. Tou byl <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Alexandros III. Veliký')">*Alexandr Veliký</span> a&nbsp;po něm vláda dynastie <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ptolemaiovci')">*Ptolemaiovců</span>. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pečírková, Jana')">Jana Pečírková</span>)