směr v *antropologii keramiky, který zdůrazňuje vliv prostředí na formování *technologického řetězce. Keramická ekologie představuje aplikaci přístupů vnímajících lidskou *kulturu jako adaptační mechanismus. Jednotlivé části technologického řetězce (získávání suroviny, formování nádob, výpal …) jsou sledovány ve vztahu k charakteristikám prostředí, jako jsou například klimatické podmínky, dostupnost surovin či zdrojů paliva, ve snaze najít v prostředí *primární příčinu *konkrétní podoby *technologie, popřípadě její přítomnosti či nepřítomnosti v daném kulturním *kontextu.$Tento pojem zavedl Frederic R. Matson a do syntetické podoby keramickou ekologii zpracoval Dean Arnold. (Richard Thér)