jedna z *evolučních sociálních věd. Behaviorální ekologie člověka aplikuje poznatky *evoluční biologie na studium kultury jako nebiologického prostředku adaptace. Základním zájmem behaviorálních ekologů je *analýza optimality vzorců lidského chování v kontextu daných environmentálních a sociokulturních podmínek. Behaviorální ekologové tedy zkoumají, zda se lidé za určitých podmínek chovají optimálně vzhledem ke svým biologickým zájmům. Začala se rozvíjet v polovině sedmdesátých let 20. století pionýrskými výzkumy Irvena *DeVora, Napoleona *Chagnona a Williama Ironse.$Behaviorální ekologové nejdříve věnovali svou pozornost ekologickým otázkám kultury a potravního chování lidských populací. V současnosti je hlavním předmětem behaviorální ekologie člověka evoluční minulost člověka a její vliv na vzorce chování *recentních lidských populací. Orientace je zaměřena například na otázky stárnutí, rodičovských investic, proměn reprodukční *strategie, evoluce menopauzy a podobně. V této souvislosti byly realizovány četné výzkumy mezi !Kungy (Botswana), Hadzy (Tanzanie) či Kipsigisy (Keňa). Behaviorální ekologie člověka se nejdříve zabývala otázkami spjatými se získáváním potravy a využíváním životního prostředí lovci – sběrači. V uplynulých třech dekádách behaviorální ekologové rozpracovali metody a teorie do té míry, že jejich výzkumy představují významný zdroj poznatků, jak pro *archeologii*etnoarcheologii, tak pro *antropologii (Winterhalder B. – Smith E. A., 2000).$Behaviorální ekologie člověka stojí na následujících pilířích (blíže viz Smith E. A., 2000): je založena na ekologickém selekcionismu – analyzuje vzorce chování v kontextu jejich evoluční logiky. Behaviorální ekologie člověka vytváří modely a na jejich základě testovatelné hypotézy. Orientuje se na studium pravidel rozhodování a situačních strategií, přičemž variabilita chování je považována za adaptivní odpověď na proměnlivost prostředí. Podle Alana Grafena (1984) behaviorální ekologie člověka podstupuje fenotypový gambit (v originálu: //phenotypic gambit//). Předpokládá, že vlivy genetických, fylogenetických a kognitivních omezení fenotypové adaptace jsou minimální a mohou být proto při konstruování modelů zcela ignorovány. Grafen tvrdí, že „fenotypový gambit má zkoumat evoluční základ znaku tak, jako kdyby byl znak řízen velmi jednoduchým genetickým systémem“ (Grafen A., 1984: 63). Behaviorální ekologie člověka dále využívá redukcionistického přístupu, v němž jsou sociokulturní fenomény redukovány na jednotlivé komponenty a následně analyzovány samostatně. Behaviorální ekologie člověka předpokládá následující (Smith E. A., 2000), že 1) variabilita chování je důsledkem *diverzity současného socioekologického prostředí; 2) adaptivní vztahy mezi chováním a prostředím mohou vzniknout vlivem různých mechanismů a 3) schopnost fenotypové adaptace lidem umožňuje přizpůsobit se rozličným charakterům prostředí. Lidé proto mají prakticky nulovou adaptivní mezeru (v originálu: //adaptive lag//).$Výzkumy behaviorálních ekologů vycházejí z tradic *kulturní antropologie. Při terénním výzkumu využívají *metody zúčastněného pozorování a dalších výzkumných nástrojů rozpracovaných kulturními antropology. Těsné sousedství behaviorální ekologie člověka a kulturní antropologie je dáno nejen tím, že četní z předních behaviorálních ekologů jsou trénovaní antropologové, ale jsou zde i historické souvislosti. Počátky behaviorální ekologie můžeme totiž spatřovat v *kulturní ekologii amerického kulturního antropologa Juliana *Stewarda a jeho výzkumu *Šošonů. V rámci kulturní antropologie však behaviorální ekologie člověka působí poněkud nepatřičně, jelikož zdrojem jejích modelů je teorie biologické evoluce na straně jedné a na straně druhé matematický aparát. Vedle výzkumných metod převzatých z kulturní antropologie totiž behaviorální ekologové využívají matematického modelování. Kanadský psycholog Charles Bates Crawford v této souvislosti označil behaviorální ekologii člověka za „počítání dětí“ (Crawford, Ch. B., 1993).$Obecně lze říci, že behaviorální ekologie člověka aplikuje poznatky evoluční biologie na studium kultury jako nebiologického prostředku adaptace. Lee Cronk ji vymezil jako „studium evoluční ekologie lidského chování; jejím ústředním problémem je odhalit ty způsoby chování *moderních lidí, v nichž se zrcadlí průběh *přirozeného výběru našeho druhu“ (Cronk L., 1991: 25).$Behaviorální ekologové se domnívají, že lidé dosahují optimální reprodukce v průběhu života tím, že pružně reagují na měnící se podmínky prostředí. Požadavky na čas a zdroje jsou v konfliktu, protože každá „jednotka úsilí“ může být investována pouze jednou. Behaviorální ekologové proto vytvářejí modely optimálního chování za určitých podmínek a následně porovnávají modely s existujícími daty. Jejich snahou je prostřednictvím modelů zjistit, jak jedinci dosahují kompromisu. Centrem zájmu behaviorálních ekologů je hledání odpovědi na otázku, jak faktory prostředí ovlivňují zisky a ztráty jednotlivých kompromisů. Kompromisy vznikají například z následujících konfliktů: Mít malé nebo velké potomky (tělesný vzrůst)? Mít více potomků nebo méně ale kvalitnějších potomků? Přímá nebo nepřímá reprodukce? Věnovat se namlouvání nebo rodičovství?$Představitelé behaviorální ekologie člověka konstruují modely v kategoriích cíle, *měny, omezení a rozhodnutí. Cílem je optimalizovat míru čistého přírůstku. Měnou jsou zisky a ztráty, omezení definují sociální a přírodní prostředí a rozhodnutí jsou vybírána ze škály dostupných způsobů chování (Winterhalder, B. – Smith, E. A., 2000).$Behaviorální ekologové pracují s pojmem kultura jako nebiologickým prostředkem adaptace. Například William Irons tvrdí (1997), že kultura sleduje inkluzívní fitness. Lidé jsou úzce provázáni s konkrétním prostředím, které obývají a chovají se tak, že v něm dosahují maximální inkluzívní fitness. „Co je nazíráno jako kultura a sociální struktura je výsledkem tohoto procesu“ (Irons W., 1997: 37). Podle Ironse totiž lidé vědomě sledují kulturní úspěch, ale nejsou si vědomi toho, že chování, které k němu vede, má důsledky ve vyšší inkluzívní fitness. Stejného *názoru je i Napoleon Chagnon. Podle Chagnona jsou kultury adaptovány na konkrétní *ekosystém a kulturní úspěch často vede k reprodukčnímu úspěchu (Chagnon N., 1983, 1997).$Mezi představitele behaviorální ekologie člověka patří Kim Hill, Ana Magdalena Hurtadová, Napoleon Chagnon, William Irons, Nicolas Blurton Jones, Monique Borgerhoff Mulderová a Eric Alden Smith. (Martin Soukup)