způsob ekonomiky (subsistenčních aktivit), který zahrnuje vyhledávání a zaopatřování vhodných planě rostoucích rostlin a divokých živočichů a jejich *sběr*lov, bez významné opory v domestikovaných druzích živočichů a rostlin. Lovci-sběrači byli relativně mobilní, aby v daném přírodním prostředí zajistili dostatečné zdroje pro udržení populace. Populační hustota lovců-sběračů byla 60krát až 100krát menší než hustota zemědělských populací. Velikost skupiny se pohybovala mezi 10 a 30 jedinci, mohli však sezonně vytvářet dočasné větší skupiny nad 100 lidí, pokud byl v dané době dostatek zdrojů. Sídliště lovců-sběračů byla stálá, dočasná nebo nějaká jejich kombinace, často byla využívána přírodní útočiště, přičemž zpravidla platí, že čím byla sídliště stálejší, tím byly stabilnější a pevnější příbytky. Po více než dva miliony let evoluce *člověka*paleolitu to byla pravděpodobně jediná ekonomika. Oblasti osídlené lovci-sběrači se od *neolitu neustále zmenšovaly pod tlakem rostoucích zemědělských a pasteveckých komunit. Lovci-sběrači buď přijali nové ekonomické *modely, nebo se posunuli dále.$Oblasti dnes užívané lovci-sběrači jsou převážně v místech nevhodných pro zemědělské využití. Pro lovce-sběrače je typická rovnostářská sociální struktura, což platí především pro mobilnější skupiny. Mobilita a nutnost nést s sebou svoje věci nedovoluje kumulaci majetku, který by byl podkladem společenských nerovností. Obecně pro lovce-sběrače platí *dělba práce podle pohlaví, kdy muži převážně loví a ženy především sbírají rostlinnou potravu, z této *generalizace však existuje řada výjimek a míra uplatnění této dělby je také případ od případu jiná. Původní představa (Thomas *Hobbes aj.), že lovci-sběrači žijí život „osamělý, chudý, nepříjemný, brutální a krátký“ byla překonána. Etnografická data naznačují, že lovci-sběrači pracují mnohem méně a mají mnohem více volného času, než běžný příslušník *industriální společnosti. V současné době je ovšem velmi obtížné položit jednoznačnou hranici mezi zemědělce a lovce-sběrače, protože většinu ze současných lovců-sběračů nějak ovlivnila kulturní *difuze.$Mnozí dnešní lovci-sběrači vědomě mění svoje přírodní prostředí klučením a vypalováním pro vytvoření vhodného prostředí k lovu zvířat. Tyto aktivity mají daleko k intenzivnímu *zemědělství, není to však čistě lovecko-sběračská ekonomika. Navíc většina lovců-sběračů je v současnosti určitou částí obživy závislá na domestikovaných druzích, které sami chovají či pěstují nebo směňují za zdroje získané v divoké *přírodě. Zemědělci v mnoha oblastech také praktikují pravidelně lov, například se zabývají zemědělstvím v období teplém a v zimě loví. V brazilském tropickém pralese mnohé skupiny opustily zemědělství a navrátily se ke stylu života lovců-sběračů, aby unikli úřední moci a nutnosti placení daní. *Konsekvence stylu života lovců-sběračů v postmoderní společnosti najdeme ve formě// freeganismu// (anglicky termín označující sběr nepotřebné a vyhozené potravy v městském prostředí), //gleaningu// (anglicky termín označující sběr plodin zanechaných zemědělci na polích po sklizni) a //anarcho-primitivismu//, který se snaží o vymanění se z *civilizace a návrat do divoké přírody. (Miroslav Králík, Jaroslav Malina)