(z řečtiny: //oikúmené//, „celkový obydlený svět“, básnicky „všehomír“), *hnutí usilující o sblížení *křesťanských církví na základě společné *víry s respektem k přípustným rozdílům a s odstraněním rozporů. Vedou se ekumenické rozhovory o sporných otázkách, konají se společné modlitby za jednotu, *křesťané různých *vyznání spolupracují v teoretických oblastech i v praktické křesťanské službě. Významným nástrojem ekumenických snah je Světová rada církví se sídlem v Ženevě. Plnou účast má většina protestantů, pravoslavných a starokatolíci. Dílčí účast má *římskokatolická církev (od 60. let 20. století), jejíž ekumenické aktivity usměrňuje Papežská rada pro jednotu křesťanů. Na národní úrovni existují ekumenické rady církví.$Ekumenické hnutí vzniklo začátkem 20. století z iniciativy *protestantských církví v USA a v západní Evropě; v roce 1910 byla v Edinburghu založena //Světová misijní konference//. V roce 1948 jako její pokračovatelka vznikla v Amsterodamu //Světová rada církví//, která koordinuje činnost církevních organizací zapojených do hnutí. (František Čapka, Jaroslav Malina)