aglutinační <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyk')">*jazyk</span> nejasné genetické příslušnosti, který je doložen texty z&nbsp;období 3. tisíciletí až 4. století př. n. l. z&nbsp;oblasti dnešního jihozápadního Íránu, zejména ze <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Súsy')">*Sús</span>. Pravděpodobně raná forma elamštiny byla zapisována tzv. protoelamským písmem A&nbsp;(3400–3200/2600 př. n. l.), které sestávalo ze 400–800 převážně logografických znaků. Koncem 1. poloviny 3. tisíciletí př. n. l. se objevuje tzv. protoelamské písmo B, z&nbsp;něhož je známo asi 100 znaků. Písmo protoelamských textů, které zatím nebylo rozluštěno, se podobá písmu jižní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mezopotámie')">*Mezopotámie</span> (texty z&nbsp;období <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Uruk')">*Uruk</span> IV), s&nbsp;nímž se vyvíjelo paralelně. Od 23. století př. n. l. se v&nbsp;Elamu začalo používat <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('písmo, klínové')">*klínové písmo</span> převzaté z&nbsp;Mezopotámie. Nejstarší elamské texty psané klínovým písmem náleží do tzv. staroelamského období (polovina 3. tisíciletí až konec 2. tisíciletí př. n. l.). Jsou to zejména královské nápisy. Ze začátku 1. tisíciletí př. n. l. se elamské texty nedochovaly. Středoelamské texty, opět převážně královské nápisy, se objevují od konce 8. století a&nbsp;mizí okolo poloviny 7. století př. n. l. v&nbsp;souvislosti s&nbsp;dobytím Elamu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asýrie')">*Asýrií</span>.$Od konce 7. a&nbsp;začátku 6. století př. n. l. začíná novoelamské období vývoje jazyka. Hlavní skupiny textů tohoto období jsou: 1) hospodářské a&nbsp;správní texty ze Sús z&nbsp;doby okolo roku 550 př. n. l. 2) elamské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('verze')">*verze</span> trilingvních nápisů achaimenovských vládců, 522 až polovina 4. století př. n. l. 3) hospodářské a&nbsp;správní texty z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Persepolis')">*Persepole</span>, konec 6. až polovina 5. století př. n. l. Z&nbsp;období po konci <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vláda')">*vlády</span> dynastie <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Achaimenovci')">*Achaimenovců</span> se elamské písemné památky nedochovaly. Z&nbsp;typologického hlediska je elamština aglutinačním jazykem, v&nbsp;němž se ke gramaticky neměnnému základu slova připojují přípony vyjadřující gramatické kategorie. Byla hledána genetická příbuznost elamštiny s&nbsp;tzv. uralo-altajskými jazyky, později s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('churritština')">*churritštinou</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kassitština')">*kassitštinou</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('médština')">*médštinou</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, kavkazské')">*kavkazskými jazyky</span>. Jediná nosná hypotéza příbuznosti elamštiny s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, drávidské')">*drávidskými jazyky</span> zůstává zatím neprokázaná. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Prosecký, Jiří')">Jiří Prosecký</span>)