transpozony, sekvence *DNA, které mohou měnit svoji pozici v *genomu. Poprvé jejich existenci popsala ve 40. letech 20. století americká genetička Barbara McClintocková u *kukuřice //(Zea mays)// a nazvala je „skákající geny“, její práce však zůstala nedoceněna až do 80. let 20. století. Proces začlenění transponovatelných elementů na nové místo se označuje jako transpozice a podle mechanismu tohoto procesu se rozlišují na retroelementy (retrotranspozony a retropozony), DNA elementy a tzv. MITE elementy //(Miniature Inverted-repeat Transposable Elements)//. Retroelementy se podobají *retrovirům tím, že se rozšiřují svým přepisem do *RNA a *reverzní transkripcí se začleňují zpět do řetězce DNA (retrotranspozice). Do této kategorie patří *SINE a *LINE elementy. DNA elementy ke své transpozici nepotřebují fázi RNA a jejich pohyb po genomu je zajišťován enzymem transpozázou, který samy kódují. Na rozdíl od transpozonů předchozí skupiny jsou kratší (méně než 100 párů *bází) a jejich mutační rychlost je nižší. Patří k nim i //Ac/Ds// elementy u kukuřice, původně popsané Barbarou McClintockovou. MITE jsou dlouhé 100–400 párů bází a mechanismus jejich transpozice není dosud znám. Patří sem elementy //Stowaway// u čiroku a //Tourist// u kukuřice.$Transponovatelné elementy mohou mít na genom hostitele mnoho účinků, mezi něž patří zvětšení celkové velikosti genomu, změna exprese *genů začleněním transponovatelného elementu buď do jejich kódující oblasti (čímž může dojít ke ztrátě jejich *funkce), nebo do kontrolní oblasti (což může vést až k nádorovému bujení), zvýšení frekvence *mutací nebo horizontální přenos genetického materiálu mezi příbuznými i nepříbuznými organismy. „Vystřižení“ (*excize) transponovatelného elementu je často nepřesná a může proto vést ke ztrátě (*deleci) či přidání (*adici) krátké sekvence DNA hostitele, bezprostředně s ním sousedící. (Miloš Macholán)