konverzační počítačový program vypracovaný roku 1966 americkým počítačovým vědcem Josephem Weizenbaumem (1923–2008). Napodobuje rozhovor psychoterapeuta (jehož úlohu hraje *počítač) s pacientem. Je založen na tom, že „Eliza“ se chytá slov, kterých pacient použil, a vytváří z nich „chápavá“ konstatování či otázky, popřípadě vybízí pacienta, aby své výpovědi rozvedl. Počíná si tedy podobně jako člověk, který chce udržovat konverzaci, i když svému protějšku nerozumí. Rozhovory s Elizou působí realistickým dojmem, ačkoliv její promluvy jsou obsahově zcela prázdné.$Eliza tak ukazuje, že vzbudit povrchní zdání inteligence je poměrně snadné. To bylo také cílem jejího autora. Byl však šokován tím, jak vážně lidé Elizu berou. Mnozí se domnívali, že je vskutku schopna jim poradit v jejich problémech, a vyskytl se i *názor, že by mohla být využita k automatizaci psychoterapie. To byl jeden z motivů, který vedl Weizenbauma k přesvědčení, že spoléhání se na počítače může být nebezpečné, jež vyjádřil například v knize //Die Macht der Computer und Ohnmacht der Vernunft// (Moc počítačů a bezmoc rozumu, 1977). Výběr z Weizenbaumových statí vyšel česky pod názvem //Mýtus počítače// (2002). Poněkud odlišně motivované obavy z počítačů vyslovil Kevin *Warwick. (Viz také *argument čínského pokoje. (Jan Novotný)