francouzský básník. Jeho dílo vyrůstalo zejména na půdorysu *dadaistických a *surrealistických inspirací (sbírky //Capitale de la Douleur// [Hlavní město bolesti], 1926, //La Rose publique// [Veřejná růže], 1934), odráželo i jeho levicové občanské postoje a účast v odboji za *druhé světové války (//Poésie et vérité// [Poezie a pravda], 1942) a členství v komunistické straně. V zásadě však zůstal věrný tradiční lyrice: „Eluard je jeden z největších milostných lyriků naší doby. Jeho *poezie lásky muže a ženy, i té nejsmyslnější lásky, je světem křišťálu, vesmírem průsvitnosti, všechno je v ní čisté“ (Adolf Kroupa v doslovu k Eluardově sbírce //Nepřerušená poezie//).$K vrcholům intimní milostné lyriky Eluardova surrealistického období patří sbírka //Veřejná růže//. Tvoří ji devatenáct básní psaných volným veršem a jedna báseň v próze – „Za jednoho velmi chladného odpoledne prvních dnů roku 1713, nebo svět takový, jaký je“, zařazená na konci sbírky v samostatném oddílu nazvaném „Týmiž slovy“. Do českého kulturního okruhu vstoupila //Veřejná růže// v kongeniálním kontextu překladu Vítězslava *Nezvala a *koláží Karla *Teigeho. V moderním českém umění byla inspirována Eluardovou poezií například malířka Olga Čechová: //Veřejná růže I–V//, 1997, cyklus pěti obrazů, pero a *pastel; //Veřejná růže//, 1999, suchá jehla. (Jaroslav Malina, Jiří Pavelka)