poslední období klasicistního slohu (doba <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Napoleon Bonaparte')">*Napoleona I.</span>, léta 1804–1815), rozšířil se z&nbsp;Francie do celé <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Evropa')">*Evropy</span>, kde se udržel do poloviny 19. století (v&nbsp;některých <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země')">*zemích</span>, například v&nbsp;Itálii, i&nbsp;déle); charakteristické znaky: členění stěn na přísně ohraničená pole, ploché tvary nábytku z&nbsp;ebenu s&nbsp;mosaznými ozdobami (rovné rámy dveří, oken, nástěnných zrcadel, barevná úspornost interiérů – bílá, černá, zlatá). Proti <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('klasicismus')">*klasicismu</span> je méně patetický, intimnější, zdobnější, programově vychází z&nbsp;řecké a&nbsp;římské architektury (u&nbsp;nás například <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zámek')">*zámek</span> Kačina u&nbsp;Kutné Hory); nejznámější malíř Jacques-Louis David (1748–1825) a&nbsp;sochař Antonio <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Canova, Antonio')">*Canova</span> (1757–1822). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čapka, František')">František Čapka</span>)