písemně zaznamenaný a&nbsp;do hesel strukturovaný soubor poznatků, jež jsou součástí komplexního vědění. Encyklopedie systematizují buď všeobecné poznatky (tzv. všeobecné encyklopedie), nebo poznatky v&nbsp;různých oblastech poznávání (oborové encyklopedie). Pro označení specifického druhu psaného díla se termín encyklopedie prosadil až v&nbsp;16. století. Za nejstarší tištěné dílo, v&nbsp;jehož názvu je obsažen, je považován spis //Lucubrationes, vel potius absolutissima kyklopaideia //(Pracná studia, nebo spíše nejúplnější kyklopedie), kterou sestavil vlámský humanista Joachim Sterck van Ringelbergh (ca 1499–ca 1536), tiskem vyšel až v&nbsp;roce 1541.$Z hlediska antropologie poznání se dá říci, že encyklopedie odráží globální strukturu poznání v&nbsp;dané <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura')">*kultuře</span>. Encyklopedie nejsou totéž co slovníky, které jsou orientovány na definice pojmů určitého oboru. Nicméně rozdíly mezi slovníkem pojmů a&nbsp;encyklopedií se v&nbsp;praxi často stírají. V&nbsp;současné době existují encyklopedie tištěné i&nbsp;dostupné prostřednictvím elektronických médií.$O systematický výklad poznatků se pokoušeli již starověcí autoři, například <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Cicero, Marcus Tullius C.')">*Ciceronův</span> současník Marcus Terentius Varro (116–27 př. n. l.). Z&nbsp;jeho díla známe jen fragmenty. Nejstarší dochovanou encyklopedii představuje //Naturalis historia// (Přírodopis, 37 knih, česky: //Kapitoly o&nbsp;přírodě//. Praha: Svoboda, 1974), kterou sepsal římský polyhistor a&nbsp;vysoký <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úředník')">*úředník</span> Gaius <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Plinius Starší, Gaius Plinius Secundus, zvaný Maior')">*Plinius</span> Secundus Starší (23–79 n. 1.). V&nbsp;díle kompilačního charakteru čerpajícího ze starších, zejména řeckých pramenů shromáždil dobové antropologické, botanické, zoologické, mineralogické, lékařské a&nbsp;kulturně historické poznatky. Na sklonku <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antika')">*antiky</span>, kdy již začalo převládat <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('křesťanství')">*křesťanství</span>, byli významní antičtí učenci vedeni obavami o&nbsp;osud zanikající antické kultury a&nbsp;snažili se zachovat co nejvíce ze systému poznání, které tato kultura za dobu své dlouhé existence vytvořila. Proto se snažili o&nbsp;systemizaci dosavadních poznatků, jako v&nbsp;5. století Martianus Capella v&nbsp;alegorickém díle //De nuptiis Philologiae et Mercurii et de septem artibus liberalibus libri novem //(Svatba Filozofie s&nbsp;Merkurem a&nbsp;sedm svobodných umění v&nbsp;devíti knihách), v&nbsp;němž systemizoval discipliny dvou úseků následného středověkého vzdělání //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('trivium')">*trivium</span>// a&nbsp;//<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kvadrivium')">*kvadrivium</span>. //K&nbsp;dalším pozdně antickým dílům encyklopedického charakteru se řadí //Institutiones divinarum et saecularium litterarum// (Zásady božských i&nbsp;profánních věd), které v&nbsp;letech 543–555 napsal státník a&nbsp;vzdělanec Flavius Magnus Aurelius Cassiodorus (asi 490–583). Pro evropský <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('středověk')">*středověk</span> až do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('renesance')">*renesance</span> měla klíčový význam dvacetidílná encyklopedie //Etymologiarum sive originum libri XX// (Etymologie čili počátky; česky: //Etymologie//, I–III, IV, V, VI–VII, IX, XII, XIII–XV, XVI, XVIII. Praha: Oikoymenh, 1998–2004) od filozofa a&nbsp;teologa <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Isidor ze Sevilly')">*Isidora ze Sevilly</span> (kolem 560–636). Autor, poslední křesťanský filozof tradičního školení a&nbsp;sevillský <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('arcibiskup')">*arcibiskup</span>, v&nbsp;ní podal podrobný přehled dobových znalostí.$Ve 13. století sestavil Vincent de Beauvais //Speculum maius //(Velké zrcadlo) – obsáhlou kompilační encyklopedii středověkých znalostí založenou na nových poznatcích, získaných například na základě tehdejších námořních cest, a&nbsp;kromě toho na citacích z&nbsp;antických, arabských a&nbsp;hebrejských pramenů. Toto dílo mělo velký význam až do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('renesance')">*renesance</span>.$Pro současný i&nbsp;pozdější evropský svět měla velký význam i&nbsp;arabská encyklopedie známá jako //Al-Mukaddima //(Úvod, latinsky: //Prolegomena//, dokončeno v&nbsp;roce 1377; česky vyšlo: //Čas království a&nbsp;říší Mukaddima: Úvod do historie//. Praha: Odeon, 1972), kterou vytvořil arabský polyhistor <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ibn Chaldún, Abú Zaíd Abú Rahmán bin Muhammad bin Chaldún')">*Ibn Chaldún</span> (1332–1406). Jeho pojetím a&nbsp;členěním disciplin se inspirovali pozdější francouzští encyklopedisté.$Nejrozsáhlejší encyklopedií tohoto období ve světovém měřítku však byla univerzální čínská encyklopedie, která vznikla v&nbsp;Nankingu v&nbsp;letech 1403–1408 za <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vláda')">*vlády</span> třetího mingského císaře Ču Tiho (1360–1424), jehož panovnická éra nesla označení Jung-le, „Trvalé štěstí“ (1403–1424). Původně se dílo jmenovalo //Wen-sien ta-čcheng// (Velký korpus veškerého písemnictví) a&nbsp;vytvořil je během jednoho roku buddhistický mnich Jao Kuang-siao (1335–1418) se skupinou 147 spolupracovníků. Císař však projevil s&nbsp;hotovým dílem nespokojenost, kázal rozšířit počet jeho tvůrců na 2169 a&nbsp;změnit název na //Jung-le ta-tien// (Velký slovník [z císařské panovnické éry] Jung-le). Tento literární thesaurus představuje největší čínskou oborovou //(lej-šu)// encyklopedii, pojednávající o&nbsp;klasických knihách //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čtyři posvátné knihy')">*S’-šu</span>// (Čtyři posvátné knihy) a&nbsp;//<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Wu-ťing')">*Wu-ťing</span>// (Pět kanonických knih), o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('historie')">*historii</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('filozofie')">*filozofii</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('buddhismus')">*buddhismu</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('taoismus')">*taoismu</span>, o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('divadlo')">*divadle</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('lékařství')">*lékařství</span>, umění a&nbsp;řemeslech, rolnictví a&nbsp;zemědělských pracech atd. Slovník tvoří 22 887 svazků //(ťuan)// vlastního textu a&nbsp;60 svazků indexů a&nbsp;dohromady čítá na tři sta sedmdesát milionů znaků.$Obdobně dávnou encyklopedickou tradici má i&nbsp;další národ čínské říše – <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Tibeťané')">*Tibeťané</span>. Počátky tibetských tematicky (nikoli abecedně) řazených jakýchsi „kompendií poznatků“, vyvolaných potřebou systematického uspořádání buddhistických pojmů a&nbsp;reálií obsažených v&nbsp;tibetském buddhistickem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kánon')">*kánonu</span> //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kandžur')">*Kandžuru</span>// a&nbsp;//<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Tandžur')">*Tandžuru</span>//, představuje //Khädžug// (Proniknutí do poznatků) sakjaského autora Kungagjalcchäna (1182–1251), a&nbsp;spis //Sečha rabsal// (Velké objasnění všeho poznatelného) jeho synovce Phagpalamy Lodögjalcchäna (1235–1280), které tento autor, tehdy vysoký hodnostář při mongolském dvoru v&nbsp;Pekingu, sepsal pro potřeby <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Chubilaj')">*Chubilajova</span> syna a&nbsp;předpokládaného nástupce, epileptického prince Činkima. Z&nbsp;15. a&nbsp;16. století pochází dílo //Šedzö Jižinnorbu// (Pokladnice výkladů aneb Klenot splňující člověkova přání) blíže neznámého autora Döndam Mawäsenggeho („Lev výřečnosti“, snad autorův kryptonym?). V&nbsp;prezentování své látky zaujímá autor výrazně eklektický postoj jak k&nbsp;buddhismu, tak i&nbsp;k&nbsp;opozičnímu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bönismus')">*bönismu</span>, o&nbsp;nichž pojednává vzácně nestranně. Jeho Pokladnice výkladů je uspořádána do 13 předmětových oddílů //(leu)// rozmanitého obsahu, dále nepravidelně členěných do 98 témat //(kab)//: 1. vnější fyzický svět (tradiční <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kosmologie, buddhistická')">*buddhistická kosmologie</span> a&nbsp;kosmografie); 2. živý svět (buddhistické učení o&nbsp;šesti stavech zrození v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sansára')">*sansáře</span>); 3. královské rody (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('genealogie')">*genealogie</span> legendárních vládců tibetské říše); 4. původ tibetských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('klan')">*klanů</span>; 5. zeměpis světa, jazyky a&nbsp;typologie lidí; 6. původ a&nbsp;šíření buddhismu; 7. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('astrologie')">*astrologie</span>; 8. původ a&nbsp;rozšíření náboženství bön; 9. medicína, tradiční tibetská diagnostika a&nbsp;terapie; 10. ezoterické praktiky tantrajánistů; 11. filologie a&nbsp;lingvistika, indické a&nbsp;tibetské písmo a&nbsp;gramatika, principy fonologie; 12. rétorika veřejných projevů; 13. slovní etiketa, eulogie apod.$Dvě nejvýznamnější novodobé evropské encyklopedie byly vypracovány a&nbsp;zveřejněny v&nbsp;průběhu 18. století – v&nbsp;období skotského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('osvícenství')">*osvícenství</span> vznikla dodnes vydávaná //Encyclopaedia Britannica //(první třísvazkové vydání 1768–1771), na jejímž zpracování se dosud podílelo na 4 500 autorů. Francouzští osvícenci zpracovali pod vedením Denise <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Diderot, Denis')">*Diderota</span> (1713–1784) rozsáhlou //Encyclopédie, ou dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers //(Encyklopedie neboli racionální slovník věd, umění a&nbsp;dovedností), jejíž třicet pět svazků vyšlo tiskem v&nbsp;letech 1751–1772 a&nbsp;obsahovalo na 70 000 hesel.$Rozmach encyklopedií v&nbsp;Evropě nastal s&nbsp;nástupem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('knihtisk')">*knihtisku</span>, který podnítil nebývalou produkci knih. Encyklopedie usnadňovaly orientaci v&nbsp;záplavě nových knih a&nbsp;jimi šířených informací a&nbsp;jsou v&nbsp;tomto kontextu funkcí nárůstu tiskem šířených informací. Až do 17. století byly encyklopedie zpravidla organizovány tematicky a&nbsp;často zrcadlily evropský systém a&nbsp;organizaci vzdělávání. Svou povahou tak encyklopedie usnadňovaly studium. Dnes převažujícího abecedního uspořádání encyklopedií se příležitostně používalo již přinejmenším od 10. století n. 1. Nejstarší známá abecedně uspořádaná je byzantská encyklopedie //Suda //(ΣοŨδα), ve významu „pevnost, tvrz“) z&nbsp;10. století, která obsahuje na 30 000 pojmů. Dnes běžné abecední uspořádání encyklopedií se začalo naplno prosazovat právě až v&nbsp;17. století. Tato organizace umožňovala rychlé vyhledávání a&nbsp;ověřování informací, což byla v&nbsp;době nárůstu tiskem šířených informací stále žádanější funkce. Alfabetizace encyklopedií šla také ruku v&nbsp;ruce s&nbsp;alfabetizací knihoven. Abecední uspořádání encyklopedií však podněcuje k&nbsp;fragmentárnímu čtení, a&nbsp;to vede i&nbsp;k&nbsp;fragmentaci poznání. Konzistence abecedně uspořádaných encyklopedií je dosahováno pomocí odkazů, jejichž prostřednictvím jsou provázána jednotlivá vzájemně relevantní hesla.$Rozvoj informačních technologií ve druhé polovině 20. století vedl k&nbsp;rozvoji elektronických encyklopedií, k&nbsp;nimž lze přistupovat pomocí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('počítač')">*počítače</span>. Elektronické encyklopedie se vyskytují ve dvou hlavních formách. Encyklopedie na přenosných datových nosičích (zpravidla CD-ROM nebo DVD) spouštěné na osobních počítačích nebo online encyklopedie na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('internet')">*internetu</span>. Encyklopedie na přenosných datových nosičích jsou podobně jako tištěné limitované datem vydání, po němž již lze provádět opravy, aktualizace a&nbsp;rozšíření jen jejich dalším vydáním. Toto omezení překonávají online encyklopedie, které lze bezprostředně aktualizovat, opravovat a&nbsp;rozšiřovat. Kromě toho s&nbsp;sebou nesou i&nbsp;nový, univerzální způsob vyhledávání, třídění, čtení a&nbsp;zpracování informací. To ovšem platí o&nbsp;informačních technologiích obecně. Elektronické encyklopedie zpravidla zachovávají abecední uspořádání, které však není v&nbsp;jejich případě nezbytností, neboť vyhledávání informací je usnadněno především funkcemi fulltextového vyhledávání a&nbsp;provázáním hesel pomocí aktivních odkazů. Mezi nejvýznamnější online encyklopedie se řadí například //Encarta// nebo //Encyclopaedia Britannica//, které jsou dostupné jako předplacená služba na internetu. Mimořádně úspěšným projektem na internetu se stala volně přístupná encyklopedie //Wikipedia//, rozvíjená od roku 2001, která dnes existuje v&nbsp;řadě různě rozsáhlých jazykových mutací. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kolmaš, Josef')">Josef Kolmaš</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pardyová, Marie')">Marie Pardyová</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Soukup, Martin')">Martin Soukup</span>)