příbuzenské pravidlo výběru manželského partnera vyžadující, aby jedinec vstoupil do *manželství s osobou ze stejné příbuzenské (nejčastěji), kulturní či náboženské skupiny, jako je on sám či ona sama. Obecně lze toto pravidlo aplikovat na různě velké skupiny sociální, etnické, územní i profesionální. Z hlediska *teorie příbuzenství se však endogamie vztahuje především na takové sociální skupiny, kde se pravidla *sňatku (matrimoniální výměny) neorientují na výměnu partnerů (především žen) mezi různými skupinami, jako je tomu naopak v případě *exogamie, ale kde je výběr partnerů zaměřen na členy vlastní sociální skupiny.$Endogamii dělíme na dva typy: 1. respektující zákaz *incestu, což znamená, že i když dochází k sňatku uvnitř dané skupiny, nejde o sňatek mezi nejbližšími *příbuznými; 2. nerespektující zákaz incestu, jako je tomu v případě egyptských a inckých panovníků a jejich sester (*sexualita, erotika, láska a manželství – civilizace starověkého Egypta, *sexualita, erotika, láska a manželství – civilizace předkolumbovské Ameriky) (skutečných nebo klasifikačních), královských sňatků u afrických *Nilotů apod.$Endogamie je jako sociální pravidlo rozšířena především v těch společnostech, kde existují diskriminační zábrany v uzavírání sňatků s členy určitých sociálních skupin. Typickým příkladem je kastovní endogamie, ať už se jedná o *kasty fungující jako osamocené profesionální skupiny (kováři, hudebníci, hrnčíři apod.), nebo fungující jako celý, víceméně uzavřený systém (například v hinduistické Indii). Ke kombinaci endogamie a exogamie dochází u některých etnik, která se vyznačují *polygamií, zejména u afrických pastevců, kdy si muž bere první manželku vždy z migrující skupiny; tyto sňatky mohou, ale nemusí být pokrevní.$Endogamií však není tzv. „incest slabých“, kdy nejbližší příbuzní navazují sexuální vztahy z důvodů pohodlí nebo sociální neschopnosti. (Zdeněk Justoň, Jaroslav Malina)