(z latiny: //līmen//, „práh; vchod; příbytek, dům“), rozhraní čili prahovost, podle *modelu francouzského etnologa Arnolda van *Gennepa (1873–1957) představuje druhou fází tzv. přechodového rituálu (*obřady přechodu), která následuje po oddělení účastníka rituálu – inicianta od jemu dosud známého souboru kulturních vztahů. Po dobu jejího trvání je společenské zařazení inicianta nejasné a ten se ocitá v oblasti kulturní neurčitosti, jež postrádá rysy minulého i nadcházejícího jasně definovaného stavu, aby mohl být v následující fázi reagregace znovu uveden do poměrně stabilního stavu, v němž jsou jeho *práva a povinnosti vůči ostatním opět jasně definovány. Tato fáze se vyznačuje největší rituální aktivitou a toto období může být – vzhledem k účastníkem prožívané neurčitosti a neostrosti hranic – buď nebezpečné, nebo formativní. (Jaroslav Malina, Mariana Pflegerová)