*artefakty ze starověkého *Egypta a *Blízkého východu s bílým křemenným *střepem a transparentní *glazurou; zpočátku byly zaměňovány s evropskou pórovinou s bílou neprůhlednou glazurou, takže obě technologie jsou nazývány *fajáns, ačkoliv se podstatně liší. Klasická egyptská fajáns je tvořena výhradně drceným *křemenem bez záměrného přidání *hlíny. Samotný střep je velmi porézní a křemenné části spojuje skelná hmota. K celkové pevnosti a trvanlivosti předmětů přispívá hlavně povrchová glazura. Nelze rozhodnout, zda se egyptská fajáns objevila poprvé v Egyptě nebo *Mezopotámii. V obou těchto oblastech se první doklady datují kolem roku 4000 př. n. l.$Fajáns se vyvinula nezávisle na *technologii *keramiky. Užití glazury pro povrchovou úpravu keramiky se v oblasti objevuje až kolem roku 1600 př. n. l. Povrchová glazura byla nejčastěji zbarvena do modra nebo zelena díky obsahu oxidů mědi. Základem glazury byl křemík, soda s podílem potaše a *vápenec. Zdrojem zásaditých složek glazury byl popel z rostlin rostoucích v solných pouštních oblastech nebo brakických vodách. Fajáns připomínala některé polodrahokamy (azurit, *tyrkys), což bylo zřejmě jedním z důvodů jejího užití v *rituálním kontextu. V Egyptě se fajáns používala na výrobu *korálků, *amuletů, sošek, *nádob, *intarzií a obkladů. Materiál pro výrobu egyptské fajánse byl prakticky neplastický, takže jej bylo nutné modelovat v ruce a detaily dotvořit *broušením po vyschnutí nebo modelovat pomocí forem. Někdy byly nádoby vytáčeny na kruhu. V tomto případě bylo nutné přidat určitý podíl hlíny pro zvýšení plasticity. Pro černou *malbu na povrchu se používal mangan nebo oxidy železa. Po roce 1400 př. n. l. se začalo experimentovat s dalšími barevnými odstíny. Na polychromních intarziích a obkladech se uplatnila bílá, žlutá a sytě modrá. Tradice výroby fajánse pokračovala v Egyptě v ptolemaiovském a římském období. Nově se objevila tzv. skelná fajáns, která vznikla přidáním *skla do střepu. Ve výsledku měla tato fajáns mramorový vzhled.$Do egejské oblasti se egyptské fajánsové korálky dostaly ve starší *době bronzové. Po vzniku mínojských *paláců byly vytvořeny podmínky pro rozvoj místní řemeslné *tradice. Mínojská fajáns z *Knóssu ukazuje vysokou řemeslnou vyspělost. Mezi nádobami, soškami a intarziemi jsou nejznámější sošky „hadích bohyň“. Po zániku *mykénské kultury se fajáns v Řecku znovu objevuje až v archaickém období. Klasické Řecko však o tuto technologii ztratilo zájem. Znovu se fajáns objevuje v období *helénismu, kdy pod *vládou *Ptolemaiovců došlo k prolnutí egyptské a řecké umělecké tradice. (Richard Thér)