oáza ležící asi 100 km jihozápadně od Káhiry, spojená 300 kilometrů dlouhým kanálem Bahr Júsuf s nilským údolím. Její jméno pochází z egyptského //Pa iom// („moře“), které označovalo místní jezero. Jeho malým pozůstatkem je dnešní Kárúnské jezero, dlouhé 40 km a široké až 8 km. Na březích jezera se dochovaly pozůstatky osídlení z období *neolitu (neolitické kultury Fajjúm A a Fajjúm B). Vládci Střední říše (12. dynastie: 1994–1797 př. n. l.) vybudovali ve Fajjúmu četné hráze a důmyslný systém zavodňovacích kanálů, které umožnily rozvod vody a regulaci zavlažování. Byly získány velké plochy nové úrodné půdy a oblast se zalidnila. Fajjúm tak získal nejen hospodářský a politický význam, ale také význam náboženský, který se projevil rozšířením *kultu místního krokodýlího *boha Sobka po celé zemi. Své *pyramidy si zde nechali postavit panovníci 12. dynastie Senusret II. a Amenemhet III. Druhé období hospodářského, kulturního a náboženského rozkvětu zažil Fajjúm v Řecké době (332–30 př. n. l.), kdy se tu usadili právě *Řekové, kteří zde pěstovali *obilí, chovali *prasata a založili vinice a olivové sady. Z řeckých sídlišť pochází množství řeckých *papyrů popisujících život provincie v tomto období. (Břetislav Vachala)