též //fascinans et tremendum// (fascinující a&nbsp;děsivé), jedna z&nbsp;ústředních myšlenkových figur <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('fenomenologie náboženství')">*fenomenologie náboženství</span>, která usiluje o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vysvětlení (vědecké)')">*vysvětlení</span> vzniku, působení a&nbsp;dalšího udržování <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('náboženství')">*náboženství</span>. Do fenomenologie náboženství ji zavedl německý teolog a&nbsp;psycholog náboženství Rudolf Otto (1869–1937) v&nbsp;díle //Das Heilige// (Breslau 1917; česky: //Posvátno//, Praha 1998). Setkání s&nbsp;posvátnem se projevuje <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('paradox')">*paradoxem</span>, tajemstvím. Tajemství v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('člověk')">*člověku</span> vyvolává pocity fascinace, úžasu, láká ho a&nbsp;přitahuje //(mysterium fascinans)// a&nbsp;současně ho děsí; jeho převaha nad člověkem probouzí strach, děs a&nbsp;třas //(mysterium tremendum)//.$V existenciálním významu znamená //fascinans et tremendum//, že je člověk vystaven vlivu posvátna, které ho přitahuje a&nbsp;odpuzuje zároveň. Setkání s&nbsp;ním narušuje běžné formy života, zásadně se odlišuje od obvyklého profánního života. Ve fenomenologicky deskriptivní úloze má tato paradoxní dvojice popisovat, na jaké úrovni a&nbsp;v&nbsp;jakých rozporuplných souvislostech se naplňuje potřeba náboženského člověka vstupovat do kontaktu s&nbsp;mocí, kterou pociťuje jako vůči sobě transcendentní (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('transcendence')">*transcendence</span>). Náboženství se přitom mění v&nbsp;odpověď na otázky, které životní empirie nezodpovídá nebo odpovídá nedostatečně, proměňuje se v&nbsp;jistotu o&nbsp;nejisté existenci. Rovina //mysterium tremendum// je potlačována, náboženství se stává akceptovanou strukturou smyslu bytí. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Horyna, Břetislav')">Břetislav Horyna</span>)