evropský malířský směr konce 19. a&nbsp;počátku 20. století, který byl součástí širší tendence <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('expresionismus')">*expresionismu</span>. Název „fauves“, původně opovržlivé, fauvisty však záhy akceptované označení křiklavých, temperamentních obrazů vystihuje nespoutanost tohoto směru, jeho odpor proti <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konvence')">*konvenci</span> a&nbsp;pronikavost výrazu. Důraz na instinktivní, bezprostřední projev se odrazil i&nbsp;v&nbsp;příklonu k&nbsp;původnímu, „barbarskému“ umění nativních <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('etnikum')">*etnik</span>.$Základem fauvismu je svobodné a&nbsp;intenzivní použití výrazných odstínů barev, jejichž účinkem bývají povýšeny docela všední náměty. V&nbsp;nadšení pro barvu, v&nbsp;barevné nadsázce, ale i&nbsp;rozpětí a&nbsp;vzájemných vztazích barev a&nbsp;jejich plošném zpracování fauvisté čerpali inspiraci mimo jiné u&nbsp;impresionistů, u&nbsp;Paula Cézanna (1839–1906), Paula <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Gauguin, Paul')">*Gauguina</span> (1848–1903) a&nbsp;Vincenta van <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('van Gogh, Vincent Willem')">*Gogha</span> (1853–1890). Vůdčí osobností tohoto směru se stal francouzský malíř Henri <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Matisse, Henri')">*Matisse</span> (1869–1954), který se uvedl výstavou na pařížském Podzimním salonu v&nbsp;roce 1905, dalšími významnými představiteli byli Francouzi André Derain (1880–1954), Raoul Dufy (1877–1953), Georges <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Rouault, Georges')">*Rouault</span> (1871–1958), Maurice Vlaminck (1876–1958) nebo belgický malíř Fernand <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Khnopff, Fernand')">*Khnopff</span> (1858–1921). Zatímco někteří fauvisté měli sklon k&nbsp;sebedramatizování, Henri Matisse usiloval o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('harmonie')">*harmonii</span> mezi emocionálním výrazem a&nbsp;dekorativní kompozicí, ve svých //Notes d’un peintre// (Poznámky malíře, 1908) uvedl: „Mým snem je <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('umění')">*umění</span> rovnováhy, čistoty, klidu …“ Častými náměty jeho děl jsou krásné ženy, interiéry, květiny. Matissovo malířské dílo doprovázela bohatá činnost kreslíře, dekoratéra, ilustrátora a&nbsp;sochaře. Ilustroval díla Charlese <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Baudelaire, Charles Pierre')">*Baudelaira</span> (1821–1867), Jamese Joyce (1882–1941), Stéphana Mallarmé (1842–1898), Pierra Reverdya (1889–1960) a&nbsp;Pierra de Ronsarda (1524–1585). Fauvisté se na základě podobných názorů sdružili náhodou a&nbsp;nakrátko a&nbsp;dále šli vlastní cestou, jen Matisse silou své osobnosti udržoval a&nbsp;obrozoval fauvismus i&nbsp;po <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka, druhá světová')">*druhé světové válce</span>.$Fauvismus, třebaže silně přetvářen v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konfrontace')">*konfrontaci</span> s&nbsp;expresionismem a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kubismus')">*kubismem</span>, měl podnětný vliv na díla pozdějších abstraktních malířů. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)