fazol obecný //(Phaseolus vulgaris)//, užitková rostlina z čeledi bobovitých //(Fabaceae)//. Jednoletá popínavá bylina patřící mezi *luštěniny. Má trojčetné listy a středně velké (do 2 cm v průměru) *květy, bílé, fialové, modrofialové, narůžovělé nebo načervenalé barvy. Lusky jsou 7–12 (někdy až 25) cm dlouhé a obsahují 3–12 (někdy až 22) ledvinitých lesklých *semen. Semena jsou až 3 cm dlouhá, mají bílou, žlutou, hnědou, fialovou, tmavě modrou až černou barvu, mohou být stejnobarvá nebo s tmavšími skvrnami. Kromě vysokého podílu *bílkovin obsahují semena fazolu sacharidy (především škrob), vlákninu (rezervní celulózy), malé množství tuků, stopové prvky, provitamín vitamínu A a komplex vitamínů B. Rostlina obsahuje allantoin a neproteinovou aminokyselinu kanavanin, jedovatý kyanogenní glykosid linamarin a řadu dalších důležitých obsahových látek. Ke konzumaci se využívají jak zralá semena, tak nezralé zelené lusky, méně často se používají mladé listy upravené na způsob špenátu; zralá semena se někdy také melou na mouku.$Fazol obecný pochází, stejně jako všechny druhy rodu //Phaseolus//, z tropických a subtropických oblastí Jižní a Střední Ameriky. Přirozeně se vyskytuje od Mexika po Argentinu. K domestikaci fazolu obecného došlo pravděpodobně jak v Andách, tak v Mexiku nezávisle. Na vzniku domestikovaných forem se mohla podílet i *hybridizace se středoamerickým fazolem šarlatovým //(Phaseolus coccineus)//. V andské části Jižní Ameriky jsou archeologicky doložena semena kulturních forem fazolu obecného již z období před 8 000 lety z *jeskyně Guitarrero v severním Peru. Nejstarší *archeologické nálezy domestikovaných forem fazolu obecného v mezoamerické oblasti, učiněné v jeskyni Coxcatlán údolí *Tehuacán v Mexiku, jsou mladší, jejich stáří je datováno do doby před 5 500–7 000 lety. Pro jihoamerické a mezoamerické předkolumbovské *civilizace představovaly fazole jeden ze základních zdrojů bílkovin. *Aztékové a *Inkové používali semena fazolí také jako platidlo. Do Evropy byl fazol dovezen jako okrasný druh již krátce po objevení Ameriky v roce 1506, vlastní //Phaseolus vulgaris// se do Evropy dostal o něco později – v roce 1532. Již v roce 1543 jej ve svém //Herbarum vivae icones// popisuje německý botanik Otto Brunfels. Dnes se fazol obecný pěstuje v Jižní a Severní Americe a v některých částech Afriky v množství kultivarů lišících se hlavně barvou semen. Největšími světovými producenty fazolu jsou v současnosti Argentina, Brazílie, Čína, Indie, Indonésie, Kanada, Myanmarský svaz (dřívější Barma), Uganda a USA. V Americe, ale i v jiných částech světa se dále pěstují jako luštěniny, popřípadě jako okrasné liány i další čtyři domestikované druhy fazolu: fazol ostrolistý //(Phaseolus acutifolius)//, fazol šarlatový //(Phaseolus coccineus)//, fazol mnohokvětý //(Phaseolus polyanthus)// a fazol měsíční //(Phaseolus lunatus)//. (Petr Bureš)