perský básník. Z jeho díla je nejproslulejší epopej //Šáhnáme// (Kniha králů, kolem roku 1010). Rozsáhlá epopej vznikla z ryze vlasteneckých pohnutek a jejím základem jsou díla, která se již nedochovala //(Chvataj námak)// a jejichž studiu autor věnoval dlouhá léta. Epopej tvoří soubor *legend i historie z různých íránských okruhů, spojený v jeden velký celek 50 000 dvojverší, jednotného metra (čtyřstopý neúplný //mutakárib//), se sdruženým metrem //(masnaví)//; jsou to volně vyprávěné dějiny Íránu od prvního člověka (Kajúmars/Gajómart) přes dynastie mytické až k poslednímu vladaři předislámské éry, Sásánovci Jazdkartovi (622–651). Padesát kapitol představuje padesát *králů. Zaznívá zde tón duchovního světa předislámského Íránu – zřetelný souboj dobra se zlem, boj Íránu s Túránem, osobní souboje *rytířů s východními kočovníky. Milostné příběhy nejsou hlavním tématem, ale bohatě ilustrují děj dramaty, *láskami šťastnými i tragickými.$Hlavním záměrem díla bylo vyzdvihnout slavnou minulost Íránu. Básník rozehrává děje na scéně bohatě vybavené dekoracemi hodovních síní, turnajů, bitev a okázalých *triumfů vítězů. Hlavními postavami jsou rytíři bez bázně a hany, ctí věrně své vyvolené, nasazují život. Ženy v těchto příbězích nejsou v žádném ohledu „pracovní síly“. Nejsou ujařmeny v ženských komnatách, nevycházejí se zahalenými tvářemi jako jejich o tisíciletí mladší sestry islámského Íránu. Jsou hrdé, půvabné, znamenitě výmluvné, dovedou jednat samostatně i bystře zasáhnout, když si muž neví rady – v běžných životních situacích i v komplikovaných věcech lásky. (Jaroslav Malina)