označení pro středověkého šlechtického vlastníka *půdy; protože půda představovala ve *středověku základ pro existenci, žití, byli její vlastníci jakousi privilegovanou vrstvou (*šlechta). Půdu propůjčoval *král, a to většinou šlechticům a *rytířům, kteří se vyznamenali v boji nebo jiným způsobem pomohli králi. Tato půda však nemusela být udělována dědičně a navíc se její vlastník-feudál stával královým leníkem (*léno) a musel z ní odvádět *daně a poplatky; ty mu pak platili *poddaní na jeho panství, což vytvářelo tzv. feudální systém typický pro celý středověk. Nejníže stáli právě poddaní, kteří odváděli daně a poplatky nejen feudálovi (šlechtě), ale i *církvi.$Tento systém přetrvával celá staletí; v *českých zemích byl výrazně oslaben reformami císaře *Josefa II. (1741–1790), a to především odstraněním *nevolnictví (1781), definitivně zanikl zrušením *poddanství (*roboty) v roce 1848. (František Čapka)