německý filozof, filozof náboženství, antropolog; autor jedné z neucelenějších a nejznámějších teorií *ateismu. Studoval u Georga Wilhelma Friedricha *Hegela (1770–1831), akademickou dráhu však brzy přerušil, mimo jiné rovněž pro kritiku Hegelovy filozofie *náboženství, a působil jako nezávislý učenec. Ve své koncepci vzniku náboženství se obrátil proti abstraktním teologicko-křesťanským pojmům (*vzkříšení apod.) a vyložil náboženství čistě antropocentricky, tj. vycházeje z *člověka jako subjektu a současně i objektu náboženství. Ústředním termínem jeho teorie je projekce: člověk projektuje všechny své vlastnosti, které zná pouze v nedokonalé podobě, v absolutizované a optimalizované formě do představy nejvyšší dokonalé bytosti, Boha (bohů). Představa boha je plně iluzorní, je to jen jakési projekční plátno, na kterém se slévají všechny lidské tužby; iluzorní náboženství pak nutně vede k chybám a nedůslednostem v pojetí lidské osoby.$Proti takovému náboženství postavil Feuerbach koncepci náboženství lásky, založenou na interpersonální relaci Já-Ty a na *lásce. V jeho návrhu převažuje smyslová složka, významná tím, že Feuerbach jako jeden z prvních tematizoval úlohu *sexuality z hledisek *filozofické antropologie. (Břetislav Horyna)