původem rakouský, v USA a ve Švýcarsku žijící filozof, teoretik vědy; představitel pragmatické *filozofie vědy a stoupenec epistemologického *anarchismu. Studoval u Karla Raimunda *Poppera (1902–1994), od nějž převzal kritiku *empirismu, a postupně se stal hlasatelem ideálu svobodné vědy, která nemá být v okamžiku tematizace nových problémů a teoreticko-poznávacích hledisek omezována žádnými zavazujícími a nepřekročitelnými metodologickými pravidly.$Vědu má vyznačovat metodologický pluralismus, formulování pravidel doprovází současné formulování anti-pravidel, která nutí vědce k tomu, aby vybočovali z kolejí zavedených teorií; proto také požadoval „odluku vědy od státu“ a poukazoval na zástupně náboženskou povahu takovéto „katecheze“. Feyerabend se domnívá, že ve vědě nelze pracovat s požadavkem historické konzistence (návazností nových hypotéz na existující teorie), je možné sáhnout po různých, třeba i zdánlivě zastaralých nebo protikladných, případně „nevědeckých“ hypotézách. Toto stanovisko vyjadřuje známý Feyerabendův slogan //anything goes// („všechno jde; všechno je možné“), kvůli němuž je jeho koncepce zavrhována jako výraz *relativismu. Tato teze ale nemá význam připuštění chaosu a libovůle do vědy, ale obrací se proti principu *indukce a konzistence vědeckého významu; ve skutečnosti říká, že vědě prospívají kontrainduktivní teorie, překračující rámec etablovaných vědeckých modelů a teorií. Z díla: //Against Method: Outline of an Anarchistic Theory of Knowledge// (Antimetoda: Nárys anarchistické teorie vzdělání, 1975, česky //Rozprava proti metodě//, 2001), //Science in a Free Society// (Věda ve svobodné společnosti, 1978). (Břetislav Horyna, Jaroslav Malina)