původně feudální zvyklost, kdy byl majetek včetně pozemkového právně zajištěn jako nedělitelný, nezcizitelný a neprodejný, a to i mezi členy *rodiny a jinými potomky, a po smrti vlastníka celý přecházel na stanoveného dědice; měl zabránit štěpení rodinného majetku, a tím zchudnutí rodu. Zřizoval se smlouvou, jednostranným aktem nebo závětí zakladatele. Jeho zřízení povoloval panovník, mohl jej i zrušit (po úmrtí posledního člena rodu); v *českých zemích byly fideikomisy zřizovány od 16. století ve šlechtických rodech, později i mezi bohatým *měšťanstvem. Od druhé poloviny 18. století došlo k jejich omezování a v roce 1924 byly zrušeny. (František Čapka)