souhrnný pojem, kterým se označují antiracionalistické náboženské, zejména však křesťanské teologické a filozofické koncepce. Podle fideismu je výlučným pramenem víry *Zjevení a sama *víra je zase jediným zdrojem skutečného (to znamená nikoli zdánlivého a proměnlivého) poznání. Ačkoli fideismus jako názorový postoj provází *křesťanství od jeho vzniku, jako formulované a argumentované hledisko se rozšířil zejména v poosvícenské éře spojené s rozmachem církevního tradicionalismu. Protože fideismus konstatuje zásadní neschopnost rozumu k poznání, zaměřuje se právě na osvícenský proticírkevní a antimetafyzický racionalismus. Jinak se objevuje zpravidla vždy v dobách vypjatého náboženského cítění.$Ve specifickém významu se výrazem fideismus označuje koncepce filozofie náboženství francouzského evangelického teologa Louise Augusta Sabatiera (1839–1901), který rozvíjel teorii korespondence mezi nábožensko-teologickými a vědeckými pojmy. (Břetislav Horyna)