řecká bohyně země, dárkyně života. Podle *mýtu vznikla bezprostředně z počátečního *chaosu a symbolizuje všemocnou plodivou sílu nově se rodícího *světa. Ve spánku zrodila *Úrana (Nebe), který se stal jejím partnerem pro další utváření podoby světa i protikladem v archetypálním pojetí mateřských a otcovských vlastností. *Země a Nebe spolu vytvořili svět, *přírodu (Úranos oplodňoval Gáiu životodárným deštěm), aby do něj mohli posléze přivést i živé tvory. První z nich, storucí obři Hekatoncheirové, měli jen částečně lidskou podobu podobně jako divocí obři *Kyklópové (kruhoocí), kteří přišli na svět po nich. Byla jim společná obrovská síla potřebná k dalšímu přetváření světa (charakterizující v povědomí *Řeků intenzitu přírodních a živelných procesů a jevů).$Nejdokonalejšími potomky Gáie a Úrana byli *Titánové (šest potomků mužského a šest ženského pohlaví), kteří měli dále řídit osud světa. Úranos, jemuž se mezitím podařilo ovládnout svět, nenáviděl svoje potomstvo: Hekatoncheiry a Kyklópy pro jejich obludnost, a proto je uvěznil v nitru země. Na rozdíl od něho Gáia své potomky milovala přirozeným mateřským *instinktem a *lásce k nim dala přednost před partnerstvím. Přemluvila Titány, aby Úrana zbavili *vlády. Bohabojnou bázeň vůči otci v sobě přemohl až nejmladší z nich, *Kronos. Lstí připravil Úrana o jeho mužství a sám se zmocnil vlády nad světem. Z krve zmrzačeného Úrana, která kanula na zem, Gáia porodila další pokolení obrů podobných Titánům, *Giganty (odráží se v tom antické přesvědčení, že *sperma je vlastně koncentrovanou krví).$V následující generaci se zopakovala situace nesouladu mezi vládnoucím Kronem a jeho potomstvem, které Kronos, poučen záhubou svého otce, pro jistotu ihned po narození polykal. Tomuto osudu unikl jen nejmladší *Zeus, jejž jeho matka skryla na *Krétě a Kronovi poskytla jen kámen zabalený do plenek.$Když Zeus dorostl a porazil otce, vyzvala Gáia Giganty, aby se zúčastnili obrany jejího svrženého syna. Z lítého zápasu (*Gigantomachie) vyšla vítězně nová *generace olympských *bohů v čele s Diem, jež dotvořila uspořádání světa a nastolila *kosmos, uspořádaný, tj. krásný svět. Pramenem řeckých představ vztahujících se k počátkům a utváření světa (*kosmogonie) jsou *Homérovy eposy //*Ílias// a //*Odysseia// a *Hésiodova výpravná báseň //Theogóniá// (Původ bohů) z 8. století př. n. l.$//Gáia// byla ve výtvarném umění zpodobována jen ojediněle, protože neposkytovala umělcům tolik inspirace jako pokolení jejích vnuků z *Olympu. Nejznámější je její znázornění na takzvaném Velkém pergamském oltáři, kde mohutná matronální Gáia vynořující se ze země, běduje nad zkázou svých synů ničených mladými dokonalejšími a mocnějšími bohy, jejichž zbraní je nejen síla, ale i *rozum. Gáia je zde zobrazena v protikladu k *Athéně vítězící svým důvtipem nad jedním z jejích nejmocnějších synů. Athéna reprezentuje mocnou a vlastně asexuální vládu rozumu, pro nějž je instinktivní a všeobjímající mateřství jen přeživší se minulostí. Tak to aspoň odpovídalo chápání řeckého *racionalismu. Úranos nenašel ztvárnění v antickém umění. Bylo to v souladu s tradiční *estetikou, která se bránila zpodobení zraněného a poníženého boha. V Římě byl Úranos ztotožňován s Coelem, ale obě božstva se lišila. Coelovi nebyla přisuzována stejná role v počátcích světa, byl jen bohem nebeské klenby. Jako personifikace nebes a jejich nadřazenosti nad světem byl přijat i do křesťanského umění. Na *sarkofágu Iunia Bassa ve Vatikánské pokladnici (Tesoro di San Pietro) zosobňuje *univerzální, nebeský a kosmický charakter *Kristovy moci a významu pro spásu věřících. Ztvárnění dvojice Úranos a Gaia, tohoto kosmogonického a erotického archetypálního tématu, které provedl český sochař Olbram *Zoubek ve svých raných *reliéfech a v roce 2000 //(Úranos a Gaia)// v rámci projektu //*Kruh prstenu //je proto ojedinělé. (Jaroslav Malina, Marie Pardyová)