indický politik a národní vůdce. V letech 1894–1914 působil v Jižní Africe jako obhájce práv indické *menšiny. V roce 1915 se vrátil do Indie a vstoupil do Indického národního kongresu. Systematicky posiloval snahy o indickou samostatnost, uplatňoval taktiku nenásilí a pasivního odporu, podněcoval občanskou neposlušnost a kampaně nespolupráce s *Brity. Zdůrazňoval prostotu a samostatnost indického venkova, nabádal k bojkotu britského zboží (domácí tkaní, výroba soli aj.).$Zasazoval se i o smíření mezi *kastami, mezi *muslimy a hinduisty, ochraňoval nejchudší. Jeho životní filozofie vycházela z *hinduismu. V roce 1930 zorganizoval tzv. solný pochod, roku 1931 se účastnil britsko-indické konference v Londýně. V roce 1942 požadoval okamžitou samostatnost Indie. S blížícím se uznáním indické nezávislosti stále více spolupracoval s Brity, odmítal však plány na rozdělení *země. Po *druhé světové válce vyvinul značné úsilí, aby Indie zůstala jednotná; nesmířil se s existencí dvou států (od roku 1947 Indie a Pákistán). Vyhlášení první indické *ústavy v roce 1950, kterou připravoval, se již nedočkal; byl zavražděn hinduistickým fanatikem. (Jan Filipský)