německý filozof; zakladatel a&nbsp;nejvýznamnější představitel <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('filozofie')">*filozofické</span> hermeneutiky, žák Martina <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Heidegger, Martin')">*Heideggera</span>. Původně se věnoval dějinám filozofie, zejména antickým autorům (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Platón')">*Platón</span>), z&nbsp;jejichž děl získal představu o&nbsp;myšlení jako dialogu, to znamená o&nbsp;umění formulovat a&nbsp;klást otázky a&nbsp;interpretovat (vykládat) problémy. Pod vlivem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('fenomenologie')">*fenomenologie</span> a&nbsp;tzv. hermeneutiky fakticity, rozvíjené Heideggerem, se začal věnovat problému odlišných metod rozumění v&nbsp;přírodních a&nbsp;duchovních vědách. Základní odlišnost spočívá v&nbsp;tzv. hermeneutickém kruhu rozumění: každá interpretace textů, artefaktů nebo dějinných událostí je již vsazena do určitého předporozumění, v&nbsp;němž na sebe navzájem odkazují různé kontexty. Z&nbsp;jejich kruhu se rozumějící interpret nemůže vymanit, ale naopak je musí využít ve svůj prospěch. Předchůdné rozumění vykládaného jevu tak není deformující defekt společenskovědné interpretace, ale její metodologicky nezbytná podmínka.$Tuto ideu rozpracoval Gadamer ve své nejslavnější práci //Wahrheit und Methode// (Pravda a&nbsp;metoda, 1960), kde věnoval mimořádnou péči rovněž problému jazyka, řeči a&nbsp;myšlení. Gadamerova filozofická hermeneutika se stala jednou z&nbsp;nejvlivnějších filozofických pozic ve 20. století. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Horyna, Břetislav')">Břetislav Horyna</span>)