*krajina v severní *Palestině. Jméno bývá vykládáno od hebrejského //ha-galil//, „kruh, okruh, oblast“ (srov. Joz 20,7; 21,32; 2 Kr 15,29; Iz 8,23). Na východě bylo její hranicí Genezaretské jezero a Jordán, na jihu rovina Jizreelská, na západě přímoří foinické, na severu byla hranice méně určitá, obvykle se ke Galilei počítalo ještě *město Kedeš (Joz 20,7), ležící severozápadně od jezera Chúle, dnes vysušeného. Při rozdělování *země připadlo zdejší území kmenům Neftalí, Ašer, Zabulón a Isachar. Teprve o něco později se v severní Galilei usadil i kmen Dan (Sd 18,7–31). Za různých vojenských vpádů od severu, zvláště pak po zániku *judského království, bylo její izraelské *obyvatelstvo tak zdecimováno, že jeho zbytky byly v době makabejských válek přesídleny na jih do Judska (l Mak 5,23). Židovským obyvatelstvem osídlil Galieu znovu až Aristobúlos I. v letech 104–103 př. n. l. Za Héródovců krajina kvetla. Také z římské *války vyšla poměrně méně zpustošená nežli jih, takže se zvláště ve 3. století n. l. stala střediskem rabínské učenosti. Byla tu zredigována *mišna a vytvořen tiberíadský punktační systém, užívaný dodnes (*Starý zákon). V současnosti je Galilea úrodnou částí státu *Izrael. (Jan Heller)