italský astronom, fyzik a filozof. Jeho experimentální činnost je chápána jako důležitá praktická aplikace idejí Francise *Bacona o vědecké metodě. Galileiho dílo jako celek je považováno za nejvýznamnější průlom v oblasti poznání *přírody od dob *Aristotelových. Jeho konflikt s *římskokatolickou církví je brán jako nejdůležitější příklad počátečního konfliktu *náboženství a *vědy.$Galilei studoval na *univerzitě v Pise, kde pak vyučoval matematiku (1589–1592). V letech 1592–1610 působil na univerzitě v Padově jako profesor geometrie, mechaniky a *astronomie. Galilei je oceňován především pro praktické zavedení kvantitativních *experimentů, zpracovávaných matematicky, patrně pod vlivem svého otce, hudebníka, který zkoumal pohyby strun. Galilei také přispěl k odmítnutí slepé důvěry k Aristotelovi a k oddělení vědy od *filozofie a náboženství. Roku 1604 oznámil svou podporu Mikuláši *Koperníkovi. Galilei byl prvním člověkem, který použil dalekohledu k pozorování oblohy; sám zhotovil modely zvětšující až 20x. První vlastní astronomická pozorování (včetně objevu Jupiterových měsíců) publikoval v pojednání //Sidereus Nuncius// (Hvězdný posel). Objev Jupiterových měsíců přinesl Galileimu jmenování čestným profesorem na univerzitě v Pise a v Padově. Další pozorování měsíců vykonal v roce 1620. Galilei též zaznamenal, že Venuše vykazuje fáze jako *Měsíc a přiklonil se k jejímu obíhání kolem *Slunce. Byl jedním z prvních pozorovatelů slunečních skvrn. Jako první podal zprávu o měsíčních pohořích a kráterech, jejichž existenci vyvodil ze stínů na měsíčním povrchu. To ho vedlo k závěru, že Měsíc není přesnou koulí, jak tvrdil Aristotelés. Galilei pozoroval Mléčnou dráhu a zjistil, že se skládá z jednotlivých hvězd. Lokalizoval také mnoho hvězd prostým okem nepozorovatelných. Galileiho práce o pohybech těles spolu s prakticky nezávislou prací Johannese *Keplera a Reného *Descarta předznamenává mechaniku Isaaca *Newtona.$Byl průkopníkem v provádění pečlivých experimentů a trval na matematickém popisu přírodních *zákonů. O Galileim se například traduje, že pouštěl koule o rozdílných hmotnostech z nakloněné věže v Pise, aby ukázal, že rychlost jejich pádu je nezávislá na jejich hmotnosti (neuvažujeme-li vliv odporu vzduchu). Tento výsledek by odporoval Aristotelovu tvrzení, že těžší objekty padají rychleji než lehčí. Ve skutečnosti prováděl experimenty s koulemi kutálejícími se po nakloněné rovině, čímž dokazoval, že objekty zrychlují nezávisle na jejich hmotnosti. Určil správné matematické vyjádření zákona pro zrychlení, který je považován za předchůdce pozdějších vědeckých zákonů vyjádřených matematicky. Usuzoval také, že objekty si udržují svou rychlost, dokud na ně nepůsobí síla, čímž popřel uznávanou Aristotelovu hypotézu, že objekty přirozeně zpomalují a zastaví se, pokud na ně nepůsobí síla. Tento princip je znám jako 1. Newtonův zákon.$Galilei také zjistil, že doba kmitu kyvadla nezávisí na amplitudě výchylky a uvědomil si, že tento jev je použitelný pro konstrukci hodin. Galilei vynalezl a zdokonalil kompas vhodný pro dělostřelce a zeměměřiče. Vyrobil teploměr na principu objemových změn vzduchu. Roku 1610 použil dalekohledu jako složeného *mikroskopu a od roku 1623 patrně jako první vyráběl vylepšené mikroskopy.$Galileiho spisy o koperníkovském *heliocentrismu pobouřily některé představitele *katolické církve, kteří tvrdili, že heliocentrismus je v přímém rozporu s *biblí a spisy Aristotela a *Platóna a řada z nich dokonce považovala Galileiho doktrínu za „ateistickou“ a naléhavě se dožadovala zásahu *inkvizice. Největším Galileiho protivníkem byl kardinál Roberto *Bellarmino (1542–1621), význačný teolog snažící se o soulad vědy s biblí. Snažil se ochránit *svět před ochromujícím dopadem heliocentrismu na *církev, pokud by bylo dokázáno, že *nebeská tělesa krouží kolem Slunce, například tím, že Galileiho „předstírané“ objevy kazí celý křesťanský plán spásy. Jiní prohlašovali, že uráží samé základy *teologie. Pokud je *Země jen jednou mezi několika planetami, není možné, aby Boží dílo bylo určeno jen pro její obyvatele, jak *křesťanství učí. Protože *Bůh nedělá nic nadarmo, musí být i jiné planety obydlené, čímž vznikl rozpor s biblí.$V roce 1616 varovala inkvizice Galileiho, aby neschvaloval ani nehájil hypotézu obsaženou v Koperníkově spisu //De revolutionibus orbium coelestium libri VI// (Šest knih o obězích nebeských sfér, 1543) a že nemá heliocentrickou teorii „učit žádným způsobem“. Když se o to Galilei v roce 1633 pokusil, inkvizice zahájila soudní při založenou na listině se záznamy z roku 1616. Následovaly *spory o povaze a formálních okolnostech předchozího zákazu. V roce 1623 se stal Galileiho blízký přítel Maffeo Barberini *papežem Urbanem VIII a Galilei dostal svolení do jisté míry ignorovat zákaz a napsat knihu o svých *názorech, i když stále nesměl otevřeně tuto teorii podporovat. Tak vzniklo jeho dílo //Dialogo di Galileo Galilei sopra i due massimi sistemi del mondo Tolemaico e Copernicano// (Dialogy Galilea Galileiho o dvou největších systémech světa *Ptolemaiově a Koperníkově). Zaměřil se na argumentaci mezi dvěma intelektuály, jedním *geocentrickým, druhým heliocentrickým, a neutrálním laikem. Geocentrik byl ovšem vykreslen hloupě, heliocentrikovy argumenty dominovaly a přesvědčily i laického účastníka sporu. //Dialogy// byly publikovány v roce 1632 se souhlasem katolických *cenzorů, přesto však vyvolaly hněv církve. Navzdory souladu s dobovými pravidly pro publikování takovýchto spisů a jeho přátelství s papežem, byl Galilei roku 1633 předvolán před tribunál římské inkvizice, která zamítla Galileiho prosby odložit nebo přeložit proces pro jeho podlomené zdraví. Galilei byl přinucen se dostavit do Říma, kde musel dva měsíce čekat na proces. Dne 12. dubna 1633 byl konečně předveden před tribunál a formální výslech vedený inkvizicí začal. Proces sice probíhal relativně šetrně, ale podlomené zdraví a strach před mučením nakonec přinutily Galileiho, aby 30. dubna uznal, že pochybil. Dne 10. května odevzdal svoji psanou obhajobu, ve které se brání proti obvinění z porušování církevního příkazu, uznává, že pochybil pýchou při psaní své knihy, a žádá o prominutí trestu kvůli svému věku (69 let) a podlomenému zdraví. Dne 22. června 1633 inkvizice konala závěrečné slyšení, v němž Galilei požádal o slitování. Byl odsouzen a potrestán doživotním vězením, z něhož se změnou rozsudku stalo domácí vězení v jeho vilách v Arcetri a ve Florencii. V domácím vězení mu bylo dovoleno pokračovat v méně kontroverzních výzkumech. Jeho //Dialogy// byly dány na index zakázaných knih. Ačkoliv rozsudek vynesený proti Galileimu neuváděl další knihy, Galilei později zjistil, že jakékoliv publikace, které napsal, byly zakázány. Zákaz však nebyl uplatňován například v Nizozemí. Galilei se mohl v roce 1638 přestěhovat do svého domu poblíž Florencie. Již zcela slepý pokračoval v učení a psaní. Zemřel ve své vile v Arcetri, severně od Florencie, v roce 1642.$Galileiho osud je klasickým případem vzdělance donuceného odvolat vědeckou představu, protože tím urazil mocné konzervativní síly ve společnosti: pro církev v tehdejší době mělo sloužit k hledání pravdy *dogma. Galileo Galilei se dočkal církevní omluvy a zrušení inkvizičního rozsudku až v roce 1992 od papeže Jana Pavla II. (Jaroslav Malina, Vojtěch Mornstein) $${img{images/Galileo_Galilei.jpg}{alone}}$Galileo Galilei (1564-1642)