rakouský lékař a&nbsp;psycholog; zakladatel <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('frenologie')">*frenologie</span>, nauky o&nbsp;vztahu mezi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('morfologie')">*morfologií</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('lebka')">*lebky</span> a&nbsp;duševními schopnostmi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('člověk')">*člověka</span>. Jeho nauka se původně měla nazývat „organologie“, ale na návrh svého spolupracovníka Johanna Caspara Spurzheima (1776–1832) ji nakonec (v&nbsp;roce 1798) pojmenoval „frenologie“ (například: Gall, Franz Josef – Spurzheim, Johann Caspar: //Anatomie et physiologie du système nerveux en général, et du cerveau en particulier: Avec des observations sur la possibilité de reconnoître plusieurs dispositions intellectuelles et morales de l’homme et des animaux, par la configuration de leurs têtes// [Anatomie a&nbsp;fyziologie nervového systému obecně a&nbsp;mozku zvláště, včetně pozorování zjišťujících možnost rozpoznat dispozice k&nbsp;řadě duševních a&nbsp;rozumových vlastností ze struktury lidské a&nbsp;zvířecí hlavy], 4 svazky, Paris 1810–1819). Gall provozoval ve Vídni soukromou praxi, kde podle morfologie lebky určoval schopnosti svých pacientů. Když byl císařským dekretem z&nbsp;Vídně vykázán, vydal se na přednáškové turné do Dánska, Holandska, Německa a&nbsp;dalších <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země')">*zemí</span>. Roku 1807 se usadil natrvalo v&nbsp;Paříži a&nbsp;v&nbsp;roce 1819 obdržel francouzské občanství. Navzdory rezervovanosti ze strany oficiálních míst a&nbsp;akademických kruhů získal značnou proslulost mezi širší vzdělanou veřejností a&nbsp;ovlivnil frenologické hnutí zejména ve Velké Británii a&nbsp;Spojených státech amerických.$Gall byl intuitivně přesvědčen, že střediska citů, vlastností a&nbsp;schopností jsou rozložena v&nbsp;mozku na různých místech. Zevrubně zkoumal <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('anatomie')">*anatomii</span> lebky a&nbsp;vlastnosti jedinců a&nbsp;našel tak v&nbsp;mozku, veden <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('intuice')">*intuicí</span> a&nbsp;přáním, centra různých vlastností a&nbsp;schopností, například centrum oddanosti, poslušnosti, krvežíznivosti, muzikálnosti nebo matematických schopností. Vycházel z&nbsp;vcelku správného předpokladu. V&nbsp;mozku skutečně existují centra různých psychofyzických funkcí, i&nbsp;když v&nbsp;poněkud jiném smyslu. Například <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nadání')">*nadání</span> pro <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('matematika')">*matematiku</span> znamená vhodné prolnutí určitých schopností, kombinačního myšlení, vysoké schopnosti <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('abstrakce')">*abstrakce</span> a&nbsp;schopnosti vytváření abstraktních představ, a&nbsp;přitom jednotlivé z&nbsp;těchto schopností jsou v&nbsp;určité míře potřebné i&nbsp;pro jiné obory činnosti. Ale zcela špatně si Gall určil směr svých výzkumů od samého začátku: vlastnosti mozku člověka se v&nbsp;tvaru jeho lebky neodrážejí. Gall je nicméně považován za jednoho z&nbsp;prvních badatelů, kteří dali impulz k&nbsp;pozdějšímu studiu anatomie a&nbsp;fyziologie mozku. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)