britský přírodovědec a&nbsp;spisovatel; bratranec Charlese <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Darwin, Charles Robert')">*Darwina</span>. Zabýval se výzkumem dědičnosti tělesných znaků, prokázal individualitu a&nbsp;neměnnost papilárních linií; vytvořil základy <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('eugenika')">*eugeniky</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('biometrie')">*biometrie</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dermatoglyfika')">*dermatoglyfiky</span>. Přispěl také k&nbsp;rozvoji statistiky a&nbsp;dotazníkové metody. Metody statisticky uplatnil například ve studii //Statistical Inquiries into the Efficacy of Prayer// (Statistické výzkumy účinnosti modlitby, 1872), v&nbsp;níž dokazuje, že duchovenstvo nežije v&nbsp;průměru déle než třeba lékaři či právníci, že loď s&nbsp;misionáři na palubě se nepotopí s&nbsp;menší pravděpodobností než loď vezoucí pozemské statky.$Galton jako jeden z&nbsp;prvních badatelů usiloval o&nbsp;aplikaci <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('darwinismus')">*darwinismu</span> na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('člověk')">*člověka</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura')">*kulturu</span>. Výsledky jeho výzkumů jej přivedly k&nbsp;závěru, že <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('evoluce')">*evoluce</span> lidského druhu probíhá <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('výběr, přirozený')">*přirozeným výběrem</span> jedinců, a&nbsp;zdokonalení lidstva je proto možné dosáhnout cíleným výběrem jedinců vhodných k&nbsp;rozmnožování. Galton se přímo inspiroval Darwinovým dílem //On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life// (O&nbsp;původu druhů přirozeným výběrem aneb zachování zvýhodněných odrůd v&nbsp;boji o&nbsp;život, 1859; nejnovější české vydání: //O&nbsp;vzniku druhů přírodním výběrem//. Praha: Academia, 2007) a&nbsp;zaměřil se na studium dědičnosti duševních schopností. Výsledkem jeho výzkumu bylo dílo //Hereditary Genius: An Inquiry into Its Laws and Consequences// (Dědičná genialita a&nbsp;její důsledky, 1869), v&nbsp;němž shromáždil množství rodokmenů a&nbsp;pojednal o&nbsp;více než 300 rodinách, v&nbsp;nichž se narodily významné osobnosti. Na takto získaných datech dokazoval dědičnost různých typů nadání. Studiem rodokmenů zjistil, že z&nbsp;významných lidí má 31 % významného otce, 41 % bratra a&nbsp;48 % významného syna. Na základě těchto výzkumů prosazoval program systematického zdokonalování lidského druhu a&nbsp;pro tento program zavedl označení eugenika.$Eugenika je podle Galtona věda o&nbsp;zlepšování rodu, která je bezprostředně zaměřena na otázku vhodného párování, ale která, zejména v&nbsp;případě člověka, bere v&nbsp;potaz pochopení vlivů, jež dávají nepatrně vhodnější <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rasa')">*rase</span> či plemeni větší šanci na rychlé převládnutí mezi rasami méně vhodnými, než by tomu bylo bez působení těchto vlivů. Galton a&nbsp;jeho současníci měli jen mlhavou představu o&nbsp;materiálních základech dědičnosti a&nbsp;principů, podle nichž funguje. Galtonově eugenice nebyla zpočátku věnována významná pozornost. Teprve na začátku 20. století začala růst její podpora. Nový impuls dalo eugenice na počátku 20. století mimo jiné dílo Gregora Johanna <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mendel, Gregor Johann')">*Mendela</span> (1822–1884), které bylo znovuobjeveno v&nbsp;roce 1900. V&nbsp;prvních desetiletích 20. století vznikaly četné eugenické instituce – ve Velké Británii National Eugenics Laboratory (Národní eugenická laboratoř, 1904) a&nbsp;Eugenics Education Society (Eugenická učená společnost, 1908), ve Spojených státech amerických Eugenics Commitee (Eugenický výbor, 1904) a&nbsp;Eugenics Record Office (Eugenický registrační úřad, 1910). Eugenika tohoto období se však opírala o&nbsp;darwinismus jen okrajově, podporu hledala především v&nbsp;rozvíjející se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('genetika')">*genetice</span>. Bylo to dáno mimo jiné i&nbsp;tím, že Darwinova teorie biologické evoluce měla jen slabou pozici v&nbsp;přírodních vědách. Až do třicátých let 20. století stál darwinismus jen na jedné noze. Stabilitu a&nbsp;větší akceschopnost získal až prolnutím s&nbsp;genetikou a&nbsp;populační genetikou ve třicátých letech, tedy až během tzv. moderní syntézy (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Soukup, Martin')">Martin Soukup</span>)