antropologicko-archeologický výzkumný projekt studující různé aspekty života moderní městské společnosti prostřednictvím odpadků z&nbsp;domovních popelnic; poprvé jej realizoval v&nbsp;70. letech 20. století americký archeolog William L. Rathje (narozen 1945) v&nbsp;Tucsonu (Arizona, USA). Tucson 70. let byl velkoměstem se 110 000 domácnostmi se složitou strukturou. Vzorkovací technika byla vypracována na základě <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('cenzus')">*cenzu</span> provedeného ve městě v&nbsp;roce 1970. Do výběru byly zahrnuty různé sociální, profesní, etnické, náboženské, věkové a&nbsp;jiné kategorie (celkem 66 skupin sdružených do 7 různých shluků), z&nbsp;nichž bylo k&nbsp;výzkumu namátkově vybráno vždy několik reprezentativních domácností. V&nbsp;týdenních až čtrnáctidenních intervalech byly odpadky z&nbsp;těchto domácností „archeologicky“ popisovány a&nbsp;tříděny do 133 různých tříd, které by měly osvětlovat potřeby jedince po stránce výživy, zdravotní, osobní, chodu domácnosti, výchovné, zábavné (včetně hraček a&nbsp;oblíbených předmětů) a&nbsp;komunikační. U&nbsp;každé vyhozené věci byl zjišťován objem, hmotnost, cena, látkové složení, značka nebo původ. Bylo například zjištěno, že v&nbsp;odpadu tvoří vysoké procento pečivo a&nbsp;polotovary. Nejvýznamnější druh odpadu představovalo hovězí maso, ovoce a&nbsp;zelenina, jež byly často vyhazovány v&nbsp;neotevřených obalech nebo jen zpola spotřebované. Dalo se odhadnout, že každá tucsonská domácnost v&nbsp;průměru promrhá jen na hovězím mase, které se ocitne v&nbsp;odpadu, asi 100 dolarů ročně. To znamená, že Tucson „odhazoval“ ročně za více než půl milionu dolarů hovězího masa (většinou v&nbsp;důsledku špatného plánování cyklu: nákup – skladování – spotřeba). Příslušníci etnických menšin (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('černoši')">*černoši</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('indiáni')">*indiáni</span>, osoby asijského původu) vyhazovali do odpadu mnohem méně potravy než <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('běloši')">*běloši</span> ze středních vrstev. Příslušníci skupin s&nbsp;nejnižšími příjmy kupovali nejdražší školní pomůcky pro vzdělání dětí a&nbsp;největší počet hygienických prostředků pro domácnost. Rovněž konzumovali nejvíce vitamínů, tekutin a&nbsp;chleba. Také příslušníci domácností s&nbsp;vysokými příjmy dávali do odpadu velmi málo potravin nebo nástrojů. Naopak příslušníci rodin se středními příjmy odhazovali značné množství užitečných a&nbsp;poživatelných věcí. To je poznatek, který je možno uplatnit v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('archeologie')">*archeologii</span> ke zpochybnění některých jednostranných hypotéz. Většinou se totiž při posuzování starých <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura')">*kultur</span> dává zvýšená spotřeba zjištěná v&nbsp;odpadu do vztahu se společenskou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('elita')">*elitou</span>.$Jiné poznatky projektu znovu upozornily na „posun“, který existuje mezi „mluvenými“ či psanými prameny a&nbsp;prameny hmotnými: tucsonští sociologové dotazníkovým šetřením mezi obyvateli města například zjistili, že střední vrstvy konzumují mnohem více vitamínů než lidé s&nbsp;nízkými příjmy – z&nbsp;výzkumu odpadu však vyplynul pravý opak. Jen od mála jednotlivců lze očekávat, že budou otevřeně a&nbsp;upřímně mluvit o&nbsp;alkoholismu, nedovoleném používání drog nebo o&nbsp;rozsáhlém mrhání potravinami a&nbsp;jinými zdroji, zvláště když diskutují se sociology, kdežto odpad může být (jistěže pouze za určitých podmínek) výmluvným a&nbsp;„upřímným“ indikátorem některých aspektů života společnosti. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)