francouzský malíř. Zpočátku byl nadšený pro *impresionismus. Vycvičil se v jeho malířské technice, ale ani v raném tvůrčím období neměly jeho výtvarné práce ono impresionistické chvění okamžiku; vyzařuje z nich spíše vážnost a přirozená důstojnost, jak je vidět v jeho studii aktu //Zuzana při šití// (1880). Gauguin tíhl k *symbolismu (//Rusalka//, 1889), *mystice*náboženství, obracel se k *přírodě jako tvůrkyni *zákonů pro lidské city, ale i jako k prostředku proti lidské bolesti a strachu ze smrti. Utíkal od západní civilizace, kde přísná sexuální morálka vnímala erotickou přitažlivost s pocity ohrožení, ba nepřátelství, a hledal přirozený vztah k *lásce a tělesné radosti v „ráji“ tichomořských ostrovů.$V obrazech zdejších lidí mu splýval *člověk*přírodou, na cestě ke kořenům lidství křísil i prastarý *mýtus oboupohlavnosti, jak můžeme číst v jeho knize //Noa Noa//, která odráží tradiční maorské *kulty: „S živočišně vláčným půvabem svého oboupohlavního vzezření kráčel přede mnou. Myslel jsem, že v něm vidím žít ztělesněnou všechnu nádheru rostlinstva kolem. Byl to člověk, kdo přede mnou šel? Byl to dětský přítel, který na sebe současně vzal jednoduché i složité rysy své povahy? Nebyl to spíše již les sám, živý les, bezpohlavní a svůdný?“ Gauguinovy obrazy z Tahiti jsou prostoupeny harmonickou krásou a v posledním tvůrčím období obzvláště roztouženou *erotikou: //Te Arii Vahine// (1896), //Dívky s květy manga// (1899), //A zlato jejich těl// (1901). Malíř obrazy pojmenovával v maorském jazyce. (Jaroslav Malina)