německý filozof a sociolog; jeden z významných představitelů moderní *filozofické antropologie. Ovlivněn filozofií *svobody u Johana Gottlieba *Fichta odmítl stupňovité či stadiální schéma organického, které bylo určující pro zakladatele filozofické antropologie, Helmuta *Plessnera a Maxe *Schelera, a jako radikální odlišnost postavení *člověka ve světě, která organizuje celý lidský život, stanovil „nedostatek“ //(Mangel)//. V souladu s tím pak popsal základní lidské určení tak, že člověk je „bytostí nedostatku“ //(Mängelwesen)//. Ze srovnání nižších forem života a člověka odvodil, že člověk není schopen existovat v nepřizpůsobeném prostředí se svou čistě přírodní výbavou smyslů, regulace tělesné teploty, přirozenými zbraněmi (zuby a nehty), nedostatečnou rychlostí pohybu apod. Morfologicky je člověk určen především nedostatkem, který lze v exaktně biologickém smyslu označit jako nepřizpůsobenost, nespecializovanost, jako nerozvinutost.$Z vymezení člověka jako bytosti nedostatku odvodil Gehlen důležitý antropologický aspekt. Existence v nedostatku je nutně existencí „otevřenou světu“ //(weltoffen)//, protože člověk není přizpůsoben na určité „prostředí“ //(Umwelt)// a jeho orgány jsou na přirozené podmínky naprosto nespecializované, musí své *životní prostředí vytvářet. Člověk je nespecializovaný, proto je jednající, a protože je jednající, může existovat. Podmínkou jeho existence je přetvoření *přírody, vznik umělé přírody čili *kultury. Táž role, která u *zvířete patří přirozenému životnímu prostředí, náleží u člověka jeho preparátu, tj. „kulturnímu prostředí“ //(Umwelt – Kulturwelt)//.$Nutnost jednat je doprovázena nejistotou a rizikem neúspěchu. Kvůli jejich překonání se podle Gehlena rozvíjí lidská schopnost předvídat důsledky svého jednání. Aby člověk vůbec mohl zaujmout nějakou pozici, musí být vybaven předvídavostí. Ta znamená schopnost myšlenkově zvládat, představit si množství budoucích situací, předem chápat možnosti vlastního bytí. Gehlen označil tuto vlastnost jako konstitutivní „přebytek pudů“ //(Antriebsüberschuß)//, který člověka motivuje k tomu, aby vzdor momentálnímu uspokojení některé ze svých potřeb (například nasycení) uvažoval o budoucí situaci (například hladu). Své jednání pak člověk orientuje podle této představy budoucího, a nikoli podle aktuálního stavu. Otevřenost člověka ke světu tak získává zdůvodněnou produktivní stránku, která není založena pouze na individuálních motivech, nýbrž se může v případech sociálních nebo kulturních potřeb rozvíjet v nadindividuální úkoly „vyššího druhu“. Tím si Gehlen vytvořil předpoklady pro *vysvětlení vzniku a rozrůzněnosti sociálních řádů.$Tvoří-li člověk sociální pořádky, staví ho přebytek pudů před další úkoly. Především musí být jeho neadekvátní pudy, které jsou základem *agresivity, *násilí, *destrukce, přeformovány v duchu společenských pořádků. Rozvoj společnosti předpokládá, že nositelé takových pudů budou vystaveni výchovnému „formujícímu působení“ //(Formierungszwang)//. Tak se posléze všechny položky zvláštního postavení člověka ve světě setkávají ve vrcholném znaku sociálního života, ve vzniku *institucí (například instituce *manželství jako sociálně tolerovaná forma vybití sexuálního pudu). Podle Gehlena nahrazují instituce ty nedostatky, jež plynou z biologické *konstituce člověka; zprvu se týkají industriální kultury, s jejím rozvojem pak i *duchovní kultury, *umění, *náboženství, *vědy apod.$Gehlenova antropologická koncepce vzniku institucí a společenského řádu je značně konzervativní, navíc ji dal velmi aktivně do služeb nacistického režimu v Německu (*nacismus). Nejen proto byl Gehlen značně kritizován. (Břetislav Horyna)