člen rady starších v Japonsku; politik, respektive politici, kteří měli na základě privilegovaného postavení rozsáhlé pravomoci. Od konce 19. století do poloviny 20. století sehráli genró v japonském *císařství významnou roli. Společně s příslušníky Tajné rády //(Súmicuin)// měli právo přímého přístupu k *císaři a rozhodujícím způsobem ovlivňovali řešení důležitých politických otázek (například právo vybírat a doporučovat císaři osoby vhodné pro úřad ministerského předsedy). S výjimkou posledního, Kimmočiho Saiondžiho (1849–1940), všichni genró pocházeli z řad nižších a středních *samurajů, převážně z bývalých knížectví Čóšú a Sacuma, která sehrála rozhodující roli v restauraci *Meidži (1868–1912). Prvními dvěma genró byli tvůrce první japonské ústavy Hirobumi Itó (1841–1909) a Kijotaka Kuroda (1840–1900). Titul genró zanikl Saiondžiho smrtí v roce 1940. (Helena Honcoopová, Jan Sýkora)