1. učení, že *Země je středem (obvykle nehybným) *vesmíru. Vyvíjí se z přirozeného lidského *názoru na svět, podepřeného pohledem na otáčející se noční oblohu, zvláště poté, co je na základě námořních cest a astronomických pozorování obohacen o poznání kulatosti Země. V raných stadiích vědy a filozofie proto vítězí geocentrické pojetí, které se spojuje s představou o dokonalých, tj. kruhových a rovnoměrných pohybech nebeských těles. Aby tato představa souhlasila s realitou, je třeba vypracovat dosti složitý systém (nebeské sféry u *Aristotela, epicykly a excentrické deferenty u *Ptolemaia). Antická věda tak dosáhla pro potřeby doby dostatečně přesného popisu a předvídání nebeských pohybů. Geocentrické stanovisko podporovalo i pozorování pozemských dějů – pád těles k Zemi, zpomalování a zastavování vodorovných pohybů.$Opoziční heliocentrické učení se proto neprosadilo až do poloviny 16. století, kdy Mikuláš *Koperník v díle //De revolutionibus orbium coelestium libri VI// (Šest knih o obězích nebeských sfér, 1543) poukázal na přednosti *heliocentrismu. Tyto přednosti se uplatnily zásluhou nové fyziky (Galileo *Galilei, Johannes *Kepler). Poslední pokus o záchranu geocentrismu za cenu kompromisu učinil Tycho *Brahe, podle něhož je Země ve středu vesmíru, ale otáčí se kolem své osy, a obíhá kolem ní jen *Slunce a *Měsíc, zatímco planety obíhají kolem Slunce. Po *Newtonově formulaci *zákonů mechaniky a gravitace koncem 16. století se již geocentrismus nemohl opřít o žádný fyzikální argument a byl prosazován pouze mocensky.$Popírání pohybů Země se odvolávalo zejména na starozákonní knihu //Jozue//, v níž Bůh na přání Jozueho dočasně pozastavil pohyb Slunce a Měsíce. Hlubší důvod lpění na geocentrismu bývá spatřován v tom, že dává člověku jakoby z Boží vůle důstojné privilegované místo ve vesmíru. Je ovšem možno vzpomenout, že střed vesmíru je také středem tíže a shromaždištěm hrubého materiálu, takže antická filozofie (Aristotelés, *Platón) chápala kosmický prostor podrobený ideálním zákonům „sublunárního světa“ jako vznešenější místo než povrch Země. Tento postoj zachovává *poezie (Karel Hynek *Mácha: „Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši …“). Hlavním důvodem zatvrzelého hájení geocentrismu byly patrně obavy z perspektiv moderní vědy, která hrozila rozvrácením vžitých jistot.$Smířlivý aspekt do sporu geocentrismu a heliocentrismu vnáší *Einsteinova obecná teorie relativity, podle níž mají fyzikální zákony formálně stejný tvar ve všech vztažných soustavách (princip obecné kovariance), i když to neznamená rovnoprávnost soustav z hlediska kauzálních vysvětlení a matematických výpočtů. Geocentrické stanovisko může být výhodné v případě pozemských dějů a pozorování činěných pozemskými pozorovateli. Například //Hvězdářská ročenka// široce užívá geocentrických souřadnic.$Ideový základ geocentrismu zůstává přítomen v úvahách o hypotéze *Gaia či o *antropickém principu. Stále je otevřena možnost, že i když Země není privilegována fyzikálně, je přece jedinečná jako domov vyspělého života a inteligence (*Drakeova rovnice);$2. názor vztahující se k zemi jako k centru dění, polohy apod. (Jan Novotný)