francouzský přírodovědec; spolu s&nbsp;Georgesem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Cuvier, Georges Léopold Chrétien Frédéric Dagobert')">*Cuvierem</span> (1769–1832) přispěl k&nbsp;budování <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('paleontologie')">*paleontologie</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('embryologie')">*embryologie</span> a&nbsp;komparativní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('anatomie')">*anatomie</span>. Přes počáteční intenzivní spolupráci se oba badatelé dostali do nesmiřitelného sporu. Geoffroy nejdříve studoval právo, později medicínu v&nbsp;Paříži na Collège du Cardinal Lemoine. V&nbsp;době <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('revoluce, Velká francouzská')">*Velké francouzské revoluce</span> získal místo profesora v&nbsp;Muséum national d’histoire naturelle (Národní přírodovědné muzeum), které bylo v&nbsp;roce 1793 transformováno z&nbsp;Jardin royal des plantes médicinales (Královské lékařské botanické zahrady). Kromě jiného se Geoffroy zúčastnil Napoleonovy expedice do Egypta (1798–1801), kde získal množství cenných přírodovědných materiálů. V&nbsp;roce 1807 se stal členem Akademie věd.$Geoffroy na rozdíl od Cuviera zastával názor, že se druhy transformují a&nbsp;odmítal teorii kataklyzmat, která podle Cuviera vysvětluje existenci <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('fosilie')">*fosilií</span> bez nutnosti fyziologických a&nbsp;morfologických proměn druhů organismů v&nbsp;čase. Podle Geoffroye jsou všechny formy živočichů variací jednoho stavebního plánu, přičemž variabilita vzniká různým vývojem částí základního stavebního plánu. V&nbsp;díle //Philosophie anatomique// (Filozofická anatomie, 1818–1822, 2 svazky) odmítl Cuvierův systém <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('klasifikace')">*klasifikace</span> a&nbsp;pracoval s&nbsp;tezí, že existuje jednota plánu – spojitost mezi všemi formami života; analyzoval homologie dýchacích orgánů mezi rybami a&nbsp;čtyřnohými živočichy.$Tezi o&nbsp;proměnách druhů v&nbsp;čase podpořil svým výzkumem krokodýlů. Zabýval se nejen jejich současnou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('systematika')">*systematikou</span>, ale také jejich <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('fylogeneze')">*fylogenezí</span> na základě studia fosilií. Současní krokodýlové vznikli podle Geoffroye z&nbsp;pravěkých nepřerušenou řadou proměn vyvolaných změnami atmosféry a&nbsp;současní i&nbsp;fosilní krokodýlové jsou jen variací stejného stavebního plánu. Transformace druhů se podle něj neodehrává postupnými změnami, jak se domníval jeho současník Jean-Baptiste <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Lamarck, Jean Baptiste Pierre Antoine de Monet')">*Lamarck</span> (1744–1829), ale skokově a&nbsp;zejména v&nbsp;důsledku proměn prostředí, v&nbsp;němž se druhy nacházejí. Svou tezi opíral například o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ontogeneze')">*ontogenezi</span> žab, které se z&nbsp;ryby mění na obojživelníka změnou formy. Přispěl tak k&nbsp;profilování teorie <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('evoluce, biologická')">*biologické evoluce</span>. Shrnutí výsledků jeho výzkumů a&nbsp;názorů představuje monumentální dílo Histoire //naturelle des mammifères// (Přírodní historie savců, 1820–1842, 7 svazků). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Soukup, Martin')">Martin Soukup</span>)