způsob věštby, kdy se hrst hlíny vysypala na zem a z utvořených vzorců se vyčetla hledaná odpověď; starořecký termín si v 19. století vypůjčil německý misionář Ernst Johann Eitel (1838–1908) pro čínskou „nauku o větru a vodě“ //feng-šuej//. Tento kosmologický systém byl rozvíjen od starověkých dob na celém *Dálném východě. Zkoumá topografii a hledá nejvhodnější umístění *staveb včetně *pohřebišť v terénu, neboť předpokládá, že jejich správné umístění, oprava či přemístění příznivě ovlivňuje osud osob, které v místě žijí, respektive osud potomků toho, kdo je v místě pochován, a potažmo i fungování organizací, dynastie a státu, s nimiž je dotyčný spjat. Pro nastalé změny a problémy nejen osobní, ale i širšího ekonomického a politického dosahu hledá výklad a řešení. Čínský geomant se většinou zabývá též *astrologií, což v praxi znamená, že stanoví vhodné datum pro význačné životní události a volí jméno dítěte.$V Koreji se geomancie (korejsky: //pchung-su//) pod čínským vlivem prosadila na konci období Sjednocené *Silly a v 10. století byla rozpracována mnichem Tosŏnem v učení, podle něhož se pak vyhledávaly topografické rysy *krajiny a místa byla označována za šťastná či neblahá. //Pchung-su// sloužila nejen ke stavbě domů a umístění *hrobů, ale zejména ke stanovení místa pro založení hlavního *města. Její uplatnění v praxi nabylo širšího významu za následujících dynastií a byla propojena s *astronomií a astrologií.$„Zákonitosti a pravidla“ geomancie se v Číně a v Koreji používají dodnes při stavbách průmyslových či jiných významných komplexů, při umísťování hrobů a při zařizování veřejných i obytných interiérů. Zejména poslední oblast se v posledních letech stává módní na Západě, kde je pojmem geomancie / //feng-šuej// někdy také označováno proutkaření. (Miriam Löwensteinová, Lucie Olivová)