1. všeobecně židovská čtvrť;$2. ve středověké *Evropě městská židovská čtvrť s jistým stupněm *samosprávy, obvykle oddělená *hradbami (nebo provazy, řetězy) od křesťanského *města a podřízená zvláštnímu *právu na místní úrovni (stanovila a vybírala *daně, rozhodovala právní spory u vlastních *soudů, starala se o nemocné, mrtvé pohřbívala na vlastním *hřbitově); název byl poprvé užit v 16. století v Benátkách. Soustředění *Židů do ghetta udržovalo kontinuitu židovské *kultury*náboženství, postupně se však stále více stávalo výrazem neplnoprávného postavení Židů; ghetta trpěla četnými pogromy a dalšími perzekucemi. V *českých zemích získala ghetta právo na samosprávu od Přemysla Otakara II. (1254). Obecně začala být rušena v období *osvícenství. Nejvýznamnější ghetta byla v Augšpurku, Frankfurtu nad Mohanem, Kolíně nad Rýnem, Norimberku, Vídni a také v Praze (Josefov).$Systém ghetta za účelem soustředit Židy před *deportací do vyhlazovacích táborů (*šoa) byl obnoven nacistickým Německem v období *druhé světové války (Varšava, Terezín aj.);$3. přeneseně od 19. století vyjadřuje nucené uzavření a nucenou *segregaci určité skupiny lidí od ostatní majoritní *populace. (František Čapka, Jaroslav Malina)