tradiční význam tohoto pojmu označoval postoj, gesto, držení těla nebo způsob chování charakteristický pro určitého jedince. Nový rozměr tomuto pojmu vtiskl francouzský sociolog Pierre Félix <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Bourdieu, Pierre Félix')">*Bourdieu</span> (1930–2002), který jej v&nbsp;rámci <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sociologie')">*sociologie</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie')">*antropologie</span> vymezil jako vzorec sociálního chování a&nbsp;systém sdílených a&nbsp;naučených schémat, který si jedinec osvojil v&nbsp;průběhu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('socializace')">*socializace</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('enkulturace')">*enkulturace</span>. Habituální systém zahrnuje trvalé poznávací struktury a&nbsp;schémata vnímání, myšlení a&nbsp;jednání, která jsou charakteristická pro členy téže skupiny nebo <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('třída')">*třídy</span>. Tato schémata slouží k&nbsp;orientaci uvnitř sociálního světa a&nbsp;k&nbsp;vytvoření přiměřených praktik, jež vycházejí z&nbsp;individuálních a&nbsp;kolektivních zkušeností.$Habitus stimuluje, limituje a&nbsp;determinuje jednotný <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('styl, životní')">*životní styl</span>, v&nbsp;němž se sjednocuje volba osob, statků i&nbsp;praktických činností. Jedinec tak interiorizuje objektivní sociální podmínky, které odpovídají jeho sociálnímu postavení, například svou ekonomickou třídu. Habitus usnadňuje reprodukci sociální struktury, neboť poskytuje jedincům „systémy trvalých dispozic“. Habity se odlišují vzájemnou diferencovaností, jíž dále reprodukují. Jedinci, kteří byli podobně socializováni, se s&nbsp;vysokou pravděpodobností vyznačují srovnatelným habitem. Habitus působí v&nbsp;rámci širšího institucionálního prostředí – <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pole, sociální')">*sociálního pole</span>. Podle Bourdiea habitus umožňuje „souhru chování bez dirigenta“, neboť slouží jako sociální kompas, který umožňuje orientovat se a&nbsp;adekvátně jednat ve společnosti. Habitus je produktem socializačního procesu (sociální determinace) a&nbsp;základem tvorby aktivních životních strategií (sociální aktivita). Životní strategie jedinců závisí na jejich postavení ve struktuře sociálního pole. Bourdieu rozlišil dva typy životních strategií – „záchovné strategie“ a&nbsp;„heretické strategie“. Záchovné strategie souvisí se snahou jednotlivců udržet daný stav a&nbsp;své vládnoucí pozice. Heretické strategie jsou orientované na zpochybnění vládnoucích pozic s&nbsp;cílem jejich dobytí, čímž dochází ke změně sociálního řádu.$Bourdieova koncepce habitu umožňuje užívat tuto kategorii jako ekvivalent pojmu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura')">*kultura</span>. Prostřednictvím habitu si totiž jedinec osvojuje systém sdílených a&nbsp;trvalých postojů a&nbsp;orientací včetně symbolických a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kognitivní')">*kognitivních</span> struktur. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Půtová, Barbora')">Barbora Půtová</span>)