panovnický rod německých a&nbsp;rakouských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('císař')">*císařů</span>, českých a&nbsp;uherských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('král')">*králů</span>, který se stal evropskou vládnoucí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dynastie')">*dynastií</span>; jméno podle <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hrad')">*hradu</span> Habsburg (dnes v&nbsp;kantonu Aargau ve Švýcarsku). Původně (od 11. století) hraběcí rod ve Švábsku, do rakouských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země')">*zemí</span> se dostali až v&nbsp;polovině 13. století – roku 1273 byl zvolen římskoněmeckým králem Rudolf I. (1218–1291), proti čemuž se postavil Přemysl Otakar II. Jeho vnuk Rudolf Habsburský (1281–1307) byl prvním Habsburkem na českém trůně (1306–1307).$Roku 1379 byly země Habsburků rozděleny na větev albrechtskou (Horní a&nbsp;Dolní Rakousy) a&nbsp;leopoldskou (ostatní země); albrechtská linie získala Albrechtem II. (1397–1439) římsko-německou korunu a&nbsp;poprvé sjednotila Rakousko s&nbsp;českými a&nbsp;uherskými zeměmi (1437–1457). Leopoldská linie získala římsko-německou korunu v&nbsp;roce 1447 a&nbsp;po vymření albrechtské linie v&nbsp;roce 1457 (Ladislavem Pohrobkem) zdědila rakouské země. Následně jí sňatková politika přinesla burgundské země, Španělsko, Neapolsko a&nbsp;nakonec i&nbsp;državy v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('svět, Nový')">*Novém světě</span>; roku 1521 se Habsburkové opět rozdělili na větev španělskou (vymřela 1700) a&nbsp;větev rakouskou.$Na český a&nbsp;uherský trůn usedli Habsburkové v&nbsp;roce 1526 (Ferdinand Habsburský [1503-1564]) a&nbsp;setrvali na něm až do roku 1918 (s&nbsp;výjimkou let 1619–1620 – <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vláda')">*vlády</span> „zimního krále“ Fridricha Falckého [1596–1632] a&nbsp;let 1741–1742 – vlády Karla III. Albrechta [1697–1745]). Smrtí Karla VI. v&nbsp;roce 1740 habsburská dynastie fakticky vymřela po meči. Dědičkou všech habsburských zemí se na základě pragmatické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sankce')">*sankce</span> stala jeho dcera <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Marie Terezie')">*Marie Terezie</span> (1717–1780), která sňatkem s&nbsp;Františkem I. Štěpánem (1708–1765), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vévoda')">*vévodou</span> lotrinským, založila šestnácti potomky habsbursko-lotrinskou dynastii. Lotrinsko bylo v&nbsp;názvu této dynastie zcela symbolicky, neboť roku 1737 je František I. Štěpán ztratil ve prospěch Francie (náhradou získal Toskánsko). Do roku 1804 vládli příslušníci tohoto rodu s&nbsp;titulem římskoněmeckých císařů, roku 1804 však František II. (1768–1835) vyhlásil rakouské císařství, přijal hodnost dědičného rakouského císaře (pod jménem František I.) a&nbsp;o&nbsp;dva roky později (1806) se vzdal titulu římskoněmeckého císaře a&nbsp;ohlásil zánik <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('říše římská národa německého, Svatá')">*Svaté říše římské národa německého</span>. Posledním korunovaným českým králem z&nbsp;habsbursko-lotrinské dynastie byl Ferdinand V. (1793–1875; korunován 1836), který se vzdal trůnu v&nbsp;roce 1848. Dynastie vládla do 11. 11. 1918 (v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země, české')">*českých zemích</span> formálně do 14. 11. 1918) osobou císaře Karla I. (1887–1922); jeho syn Otto Habsburský (narozen 1912) se zřekl rodových dynastických nároků až v&nbsp;roce 1961.$Habsburkové drželi v&nbsp;českých zemích <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zámek')">*zámek</span> a&nbsp;panství Konopiště u&nbsp;Benešova, statky a&nbsp;sídla Buštěhrad, Bystré u&nbsp;Poličky, Červené Poříčí, Kácov, Ploskovice, Tachlovice, Zákupy a&nbsp;Zvoleněves, využívali <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hrad, Pražský')">*Pražský hrad</span>. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čapka, František')">František Čapka</span>)