archeologická *lokalita na řece Eufratu 80 km východně od *Aleppa (Sýrie). *Město pozdního období *urucké kultury (3500–3200 př. n. l., Habúba-Kabíra jih) se stejnojmenným tellem (Tell Habúba-Kabíra), nad nímž se tyčí pahorek Tell Kannás se soudobou monumentální zástavbou. Městské ústředí o odhadovaném rozsahu asi 18 ha opevněno 3 m silnou *hradbou s pravoúhlými baštami a předsunutou parkánovou zdí, otvírající se zvláště mohutnými *branami (prozkoumány dvě). Obytná zástavba rozložena v plánovitě zřízené hippodamovské síti dlážděných a čištěných hlavních ulic, drobnější uličky jsou méně pravidelné. Odpad sypaly hospodyně do těchto méně důležitých komunikací či (kupodivu) do uličky běžící při hradbě. Dobře stavěné cihelné domy mívají hlavní (shromažďovací?) síň, k níž přiléhají křídla drobných komůrek; často jsou opatřeny kanalizací pro odvod splaškové či dešťové vody, ústící do trativodů pod hlavními ulicemi. Lze předpokládat pobyt asi 6000–8000 obyvatel. Ti chovali zejména skot a méně *ovce*kozy a zabývali se rovněž *lovem*rybolovem (měděné udice). Užívali předmětů z běžných materiálů, z řemesel doloženo zpracování ušlechtilých kamenů v dekorační předměty a *extrakce stříbra z olovnatých a měďnatých rud postupem zvaným *kupelace. Nálezy několika desítek dokladů správní praxe: tabulek s číselnými znaky a otisky pečetí, jakož i zapečetěných obalů (například zátky keramických nádob), dále dutých hliněných koulí, obsahujících hliněné *symboly různých komodit //(tokens)// s otisky pečetí na povrchu, a konečně hliněných přívěsků opatřených otisky pečetí. Za hradbami doloženo rozptýlené řadové osídlení („předměstské dvory“?). Město nežilo dlouho (tři stavební fáze) a bylo zřejmě vyklizeno bez mimořádných událostí. Tell Habúba-Kabíra s 20 sídlištními vrstvami byl osídlen již v pozdní kultuře urucké, především však ve 3. tisíciletí př. n. l., kdy je zde doložena monumentální architektura a řemeslné provozy (výroba *keramiky*šperků, *metalurgie). Osídlení končí ve střední *době bronzové (1. polovina 2. tisíciletí př. n. l.). Zdejší obyvatelé chovali skot, ovce a kozy, přičemž podíl skotu vytrvale klesal, lovili gazely a onagery (divoké osly). V 3. tisíciletí př. n. l. užívali patrně k *dopravě *oslů, ve 2. tisíciletí př. n. l. *koní. (Petr Charvát)