středověká literatura o životě světců a mučedníků, která působila na *veřejnost díky poutavosti příběhů a *zázraků a kromě bohoslužebných a náboženských funkcí plnila ve středověku i funkce literární; vyvinula se z mučednických akt (martyria), tj. soudních protokolů z procesů s *křesťany (pronásledovanými v *římské říši) a z *legend o životě svatých, zejména *mnichů. Na počátku byl //Život sv. Antonína// (od 3. století), životopisy prodělaly složitý vývoj, od 13. století se jako pramen hagiografie používaly papežské kanonizační *buly; byly sestavovány sbírky. Od 16. století se v životopisech světců objevovala snaha o historickou kritičnost; k nejvýznamnějším patřila //Acta sanctorum// (Skutky svatých), vydávaná od roku 1643 do 19. století. (František Čapka, Jaroslav Malina, Ludmila Sochorová)