japonský neokonfuciánský učenec a&nbsp;historiograf; poradce prvních čtyř <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('šógun')">*šógunů</span> z&nbsp;rodu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Tokugawa')">*Tokugawa</span>. Narodil se v&nbsp;Kjótu, kde vyrůstal jako adoptovaný syn velkoobchodníka s&nbsp;rýží Hajašiho Jošikacua, původně zchudlého <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('samuraj')">*samuraje</span>. Po krátkých studiích zenového buddhismu ho roku 1604 přijal za svého žáka Fudžiwara Seika (1561–1619), propagátor <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('neokonfucianismus')">*neokonfucianismu</span> v&nbsp;Japonsku. Od svého učitele se však odlišoval přísnějším sledováním <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ču Si')">*Ču Siho</span> filozofie, zejména její ortodoxní korejské větve. V&nbsp;roce 1607 nasoupil na doporučení Seiky jako osobní rádce Tokugawy Iejasua a&nbsp;po vzoru konfuciánsko-zenových mnišských poradců šógunů z&nbsp;doby <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Muromači')">*Muromači</span> byl nucen přijmout tonzuru a&nbsp;mnišské jméno Dóšun. Z&nbsp;podnětu třetího šóguna Iemicua založil konfuciánské učiliště v&nbsp;Šinobugaoce (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Edo')">*Edo</span>); vedení školy bylo dědičně svěřeno do rukou Razanových potomků a&nbsp;rod Hajašijů byl uznán za oficiálního představitele konfuciánského učení. Roku 1690 byla škola přenesena do edské Jušimy, kde pod názvem Seidó fungovala jako soukromé učiliště až do roku 1797, kdy byla povýšena na ústav pro výchovu šógunátního úřednictva (škola Šóhei).$Jako stoupenec ortodoxního neokonfucianismu a&nbsp;obratný ideolog připravil Razan Hajaši roku 1635 revizi Zákoníku vojenské šlechty //(Buke šohatto)//, podílel se na formulaci protikřesťanských ediktů a&nbsp;dalších oficiálních dokumentů. Přestože je Razan obecně uznáván za oficiálního představitele neokonfucianismu v&nbsp;Japonsku, ne vždy se přísně držel ortodoxního Ču Siho učení. Ve snaze vyprostit konfucianismus ze sepětí s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('buddhismus')">*buddhismem</span> se opřel o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('šintoismus')">*šintoismus</span> a&nbsp;hledal paralely mezi šintoistickými božstvy a&nbsp;základními kategoriemi neokonfuciánského myšlení. Ve svém díle //Šintó dendžu// (Uvedení do šintó) například ztotožnil neokonfuciánské kategorie Nejvyšší Nejzašší //(taikjoku)// a&nbsp;Princip //(ri)// s&nbsp;šintoistickým božstvem Ame-no-minaka-nuši-no-mikoto, a&nbsp;to i&nbsp;přesto, že šintoistická božstva jsou ve své podstatě personifikovaná, zatímco konfuciánské kategorie jakýkoli náznak personifikace postrádají. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sýkora, Jan')">Jan Sýkora</span>)