český básník; jeden z nejvýraznějších českých básníků 20. století, rozvíjející v duchu máchovské tradice koncept moderní subjektivní, meditativní *poezie a inspirující svým jazykovým novátorstvím, hledáním nových cest i levicovou občanskou angažovaností. Od doby vydání své poetistické prvotiny //Sépie// (1927) si opakovaně kladl otázky po smyslu života ohrožovaného smrtí, zmarem, disharmonií a společenským násilím a zachycoval proces hledání místa člověka v univerzu i společnosti, jeho pochybnosti a úzkosti (//Kohout plaší smrt//, 1930, //Staré ženy//, 1935, //Dokořán//, 1936). Jeho sbírka //Torzo naděje// (1938) i jeho sbírky protektorátní, //Naše paní Božena Němcová// (1940) a //Ladění// (1942), vyjadřovaly zjitřené národní sebevědomí a vůli odporu vůči fašistickému Německu.$Torzo Halasovy poslední, nedokončené sbírky //A co?//, vydané péčí Ludvíka *Kundery až v roce 1957, představuje jeden z nejvýznamnějších tvůrčích a občansky angažovaných výkonů české poezie druhé poloviny 20. století, kriticky reflektující politickou praxi po roce 1948. (Jiří Pavelka)